National Theatre Live: Hamlet
Recenze (32)
Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz. ()
Souhlasím s názory uživatelů, u kterých stojí 3*. Hamleta jsem před pár lety četla, takže jsem šla do kina s menšími znalostmi. Benedict C. hrající již zmiňovaného Hamleta předvedl velmi pozoruhodný výkon, bohužel tomu něco chybělo. Může za to i fakt, že ho mám do paměti vritého jako šíleného detiktiva Sherlocka H., takže když hrál šílence, vpodstatě se mi vybavil právě Sherlock. Slziček na plátně bylo přespříliš, herci ze sebe vydali maximum. Chvílemi mi přišlo, že mezi sebou soutěží, kdo umí lépe plakat a předstírat hysterický záchvat. V této soutěži by jistě o první tři místa bojoval Hamlet, Ofélie a královna. Nemám nic proti netypickým kostýmům ani obsazení černochů, moc mě pobavila scéna, kdy se objevil Oféliin černý bratr Laertes. Ofélie byla slaboduchá již od samého začátku, její milostný vztah s Hamletem byl velmi ochuzen (napadá mě slovo chladný), bláznovství jsem ji uvěřila, lásku však nikoli, to stejné platí u Hamleta. Nejvtipnější roli získal hrobník. Konec záznamu doprovázel bouřlivý potlesk a úklon herců. Závěrečný proslov Benedicta o uprchlících bych vystřihla, protože mi nepřišel vhodný. Politika do divadla opravdu nepatří, lidé se přišli pobavit a odreagovat se, ne rozjímat nad současnou situací. Každý člověk na světě potřebuje pomoc, nejen uprchlíci ze Sýrie, ale i lidé na Ukrajině, o kterých se vůbec nepíše. Proto bych tento divadelní záznam ohodnotila 3*, hudba byla výborná, jen trochu hlasitá. ()
Benedict hrál skvěle, byl překrásný a k sežrání. Nehrál vznešeného, nepochopeného, osudem pronásledovaného introverta, ale pitomce a zbabělce, vlastně jenom ubohého trotla neschopného jakéhokoli jasného činu. Tátu mu zabili a on uměl jenom žvanit a předstírat bláznovství, šaškovat a fackovat se za to, že je k ničemu a ani zabít se nedokáže. Jak příznačné i pro dnešní dobu - je cosi hodně, ale hodně shnilého (nejen) ve státě Dánském... Takže jako diváka si mě ten charakter nezískal. Ale ani nikdo jiný, celá hra je plná pitomců a hlupáků, snad jedině Ofélie by měla bejt jiná, jenomže nebyla, na mladou naivku byla moc stará, pronášejíc temným altem repliky a plácajíc se životem jakoby bez vlastní vůle a vize - prostě taky shnilá a jediný, v čem měla nad Hamleten navrch, bylo, že ona se na rozdíl od něj zasebevraždit dokázala (to ostatně jde dánům dobře dodnes- aspon tem schopnějším:)) Hamletův vztah s Ofélií byl myslím záměrně potlačen, rozhodně nevím, kdo mohl Hamletoviu věřit jeho hysterickou reakci " JÁ jsem ji miloval!!", naopak jeho vztah s Horáciem byl poměrně slušně zdůrazněn a místama jsem si říkala, jestli si náhodou nedají vášnivý polibek. Napadlo mě, jestli režisérka není feministka, protože obě dámy byly takové neženské, podivně androgynní a jednoho z úředníků hrála žena (asi aby se splnila kvota na ženský nebo co) a ta měla celou dobu mužské oblečení a pokud mě pamět neklame, tak i jméno. Hodně se tam křičelo až řvalo (ano, je to divadlo, ale fakt jsem si připadala, že se mě snažej ukřičet:). Scéna byla myslím si hodně bohatá, masívní a propracovaná a kostýmy...mno ... prostě ubohost. Nepostřehla jsem ten umělecký záměr, asi to mělo bejt něco jako kontrast nebo co - text i herectví klasicky shakespearovský a vizuál jakýsi neurčitý, utahaný a celkem bizarní. Přišlo mi to rozhodně úplně samoúčelný bez hlubšího smyslu. Prostě jenom "aby to bylo jiný". Hudbu jsem ocenila, i když jí tam nebylo moc. Trochu jako z nějakýho sci-fi blockbusteru:)) S obsazením černocha jsem se psychicky smířila už dávno, takže jsem to ustála v klidu, ale jeho hlas mě celkem iritoval. Jediná silnější scéna, která mi hnula osrdím, byla scéna, kdy nový král a vrah dostane záchvat špatnýho svědomí a kajícnosti. Tam se mihlo cosi nehmatatelného a neviditelného, co mnou pohnulo, ale jinak nic. Takže za mě: rozhodně bych to chtěla mít v počítači, abych si z toho vystříhala kousky nebo gify s nádherným Benedictem, ale jako divadelní hru už to nikdy vidět nemusím. A na ten zaver, kdy Benedict utne potlesk a ma politickou agitku plnou sentimentalnich blabolu, ktera mi celyho Hamleta v tu ranu zabila, bych nejradeji zapomnela, ale nejak to nejde. ()
Myslím, že pro divadelní představení není nic horšího než když na něj zapomenete v tu chvíli, kdy opustíte kinosál (divadlo). Může to být skvělé, může to být špatné, ale vůbec nejhorší je, když je to nijaké. A Hamlet v režii Lyndsey Turner přesně takový je - nijaký. Dekadentní scéna, které dominuje škála barev od modré k zelené s kulisami a narážkami, které odrážejí tu válečnou epochu, tu současnost, tu alžbětinské období, jak se to zrovna hodí, víceméně beze smyslu (že je hamlet postava z každé doby a v každé době se hraje víme i bez toho). Dekadentní snaha šokovat (tričko s Davidem Bowiem, frak s nápisem king, paroží na jídelním stole), humorně se vloudit (aktovka na zádech, vysoké dveře, minihrad) vyznívají jako módní výstřelky, které nejsou ani na okamžik začleněni do celku jako kompaktního díla. Jsou tam jen pro efekt, pro danou situaci, vlastně narušují a nedávají důvod proč, narážky a absurdní humor tříští původní dialogy, aby se k nim nešetrně vzápětí vrátili a potřeli tak všechno. Celou hru, jak její předlohu, tak vizi režisérky. Skákat od jednoho k druhému, nedá vyniknout modernímu zpracování ani síle původního příběhu. Dochází tak k roztříštěnosti. Z mého pohledu byly také vynechány verše, které jsou podle mého pro Hamleta stěžejní, které dokazují, že to není jen ironický hejsek a žvanil, ale domnívám se, že to vynechání je cílené na to, aby zde byl Hamlet postavou ještě rozporuplnější a tudíž (z pohledu režisérky) modernější. Ze hry tak není vůbec patrný Hamletův vztah k Ofélii, takže když se v závěru trpí pro lásku, uniká vám proč (tedy neuniká, protože to notoricky znáte, ale z hlediska téhle adaptace ano). Když už by hra ke konci měla gradovat, tak jen přihlížíte něčemu, co po třech hodinách snad nemůže být ani finále. Ona vůbec druhá půle je nějaký odskok na procházku nebo co. Cumberbatch je skvělý divadelní herec, jak jsme mohli vidět třeba ve Frankensteinovi, a jeho Hamlet je určitě skvělý, jen to vlastně není moc vidět. Vinou režie, výrazných kulis a megalomanské scény s barevnou estetičností a taky toho, jak řekl můj parťák na NT Live - Cumberbatch hraje s každým, kdo šel zrovna kolem, to to vystihuje asi nejvíc - taková road movie, kde Cumberbatch oběhne všechny postavy, s každou poklábosí, aby pak na konci zemřel. Bez čehokoliv co by ty scény nějak pojilo, divadelně, příběhově (týká se výběru replik a návaznosti), emočně. 50% ()
Videné v Barbican. Hamlet bol zahraný bravúrne, ale to sa dalo čakať. Tam bol skôr problém to, či to jeho kolegovia ustoja. Či nebudú zatienení. Podarilo sa, no ako komu. Pre mňa bola najlepšia Ofélia. To ako to Sian Brooke zahrala bolo netradične osviežujúce. Najsilnejší moment bol, keď sa zdvihla od klavíra a oblúkom vyšla dverami von. Zimomriavky som mala až na hlave. Obstojne sekundoval aj Ciarán Hinds, predsa len, dobre zahrať záporáka je ťažšie ako hrdinu. Čaro tomu dodali kulisy, ktoré boli naozaj nádherné a prepracované. A predel medzi prvou a druhou časťou bol famózny. Ale celkovo ma to moc nenadchlo. Priznám sa, že som bola na tom 2x, preto konštatujem, že napriek tomu, že tam hral B.C. to bolo dosť priemerné a slabé, a on sám to miestami prehrával. Komické vsuvky boli dosť násilné a nie veľmi komické. Vyznelo to chladne. Hra, ako celok sa ma nedotkla. Priznám sa, nudila som sa väčšinu času. Jediné nadšenie z toho bolo, že sedím v divadle (a aj to kazili ľudia, čo si prišli oblečení ako keby si odskočili z nákupov alebo z prechádzky so psom). Druhýkrát som tam už "musela" ísť, keďže vrátiť lístky a dostať za ne peniaze je pri ich reklamačnej politike náročný počin. Takže druhé vystúpenie som väčšinu času prespala (rúhanie!, a to som si myslela, že som veľký kultúrny hipster). Ešte šťastie, že sme sedeli hore, takže to nebolo veľmi vidieť. ()
Reklama