Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí

Heřmánek jako kapitán Exner mi vůbec nevadil. Naopak, když se člověk začte do Exnera knižního, choval se opravdu jako rozmazlený prvorepublikový floutek. Takový sebezahleděný český Poirot. Daleko horší byly jiné věci - ošklivá cimbálistka, o níž je divák neustále přesvědčován, že je krásná. Dále příšerná, ale fakt příšerná hudba (osobně by mě zajímal tvor, který by vydržel onu cimbálovou socialistckou etno poslouchat celý koncert a nedejbože to opakovat). Výkony herců kolkolem Heřmánka byly tristní, Chytilová by z nich měla radost. No a celý příběh se Švitorkou je skutečně hodně přitažený za vlasy. (05.11.2017)

10% — Když jsem se před časem koukal, co všechno bylo natočeno s kapitánem Exnerem, překvapilo mě nízké hodnocení tohoto filmu. Takže když jsem ho uviděl v programu televize, hned jsem se na něj podíval. A musím říci, že hodnocení plně odpovídá. Základní nápad (zápletka) není špatný, ale lépe by se vyjímal na zadní straně Ohníčku jako jeden z Otazníků detektiva Štiky (nechce se ani věřit, že předlohou je celá kniha). Pak pokus natáhnout tuto potenciálem cca desetiminutovou hříčku na sedminásobek dopadá špatně už z principu. A pak tu máme ještě vlastní zpracování. To je jedním slovem příšerné. Nejlépe z toho asi vychází odporný dechovkový motiv, při kterém mi hlavou běhaly myšlenky na (sebe)vraždu, a nedivím se Zlatavě, že z něj skončila v blázinci. Kapitán Exner Karla Heřmánka je přímo odpuzující. Leze lidem do pokojů, prohrabuje se věcmi a nemá potřebu se legitimovat nebo aspoň naznačit, že je kriminalista. Místo šaramantního, mírně ješitného, sečtělého šviháka tu máme arogantního a nadutého panáka, který se tváří a chová, jako že může všechno. Hnusně se dokonce chová i ke svým uniformovaným kolegům. Drobným kladem budiž, že jsem měl pocit, jako by tato stylizace byla záměrná a jako by postava uniformovaného poručíka VB svůj odstup vůči Exnerovi dávala najevo. Postava poručíka Beránka byla úplně zbytečná a byla tam snad jen kvůli kontrastu životního přístupu. Nepovedený, zbytečný televizní film. Když se ale podíváme na filmografii režiséra, asi se není čemu divit. (16.10.2017)

Co dodat? Na dlouhá léta poslední erbenovka s Exnerem, tentokrát s Karlem Heřmánkem. Bohužel televizní inscenace je naprosto bez nápadu, Heřmánek není takový, jakého jsme si zamilovali u Kachyni, je pouze slizký, otravný. Blbina, která celou sérii zadusila na dalších 30 let. Při takové bilanci i ten nový primácký seriál vypadá velmi atraktivně. (31.08.2017)

Tohle si kapitán Exner nezasloužil. Strašná stylizace Exnera do příšerného panáka, který se chová naprosto nepřirozeně a podivně, scény jsou nesmírně natahované, příběh je zcela padlý na hlavu a nesmyslný. Heřmánek určitě není špatný herec, ale tady to bylo fakt hrozné. Děs, který klidně mohl i nadále zůstat v archivu ČT. Kapitola kapitána Exnera je uzavřena a mile rád se vrátím ke dvou klasikám s Valou a Kodetem. Hudba: Petr Skoumal (23.02.2014)

Bomba! Čsfd hodnocení opět nezklamalo. Absolutní pleasure v každém detailu. Ne, nedělám si recesi, toto je jednonačně zlatý hřeb a nejhodnotnější produkt celé exneriády. Po prvním filmu s Valou jsou Dialogy teprve druhou exnerovkou, která opravdu baví, navíc ale má nesmírnou subverzivní sílu. Dějiny adaptací exnerovek jsou opravdu zajímavé, zde si všimněme jen jejich ústředního bodu - kpt. Exnera. Jiří Vala (1966) byl takový hravý, veselý, trochu fotrovský Exner, který se na možné eskapády dívá s nadhledem srozuměného. U následujícího znormalizovaného Kostky (1973) z Exnera mnoho nezbylo, ale stále ještě je to elegantní suverén, posléze Fr. Němec (1979) už ani nehraje Exnera, ale vinou scénáře zcela vykastrovaného podpantofláka Marhu. Jako Fénix z popela hned na to vstává kpt. Exner v podobě prototypického Kodeta (1982). I když Vala byl zábavnější, Kodet prostě JE Exner, což mu plnou měrou dopřává i scénář. No a následuje další naprostý obrat: Heřmánek je sice jako Exner velmi dobře představitelný, ale co vzniklo, si asi nedovedl představit nikdo. Nejen Heřmánek působí jako parodie na Kodeta hned od prvních vteřin, nýbrž celá ta bizarérie je nejvymazlenější parodií na detektivky a vlastně na cokoli, jakou pamatuju. Noční pátrání v hotelu je unikát a naprostý luxus. A ty vedlejší postavy: nasraný Hašek spontánně rekonstruující, jízlivý náčelník místní VB s vizáží šikanovaného gymnazisty, celou dobu spící Vlach coby prototypický Exnerův antipod a mnoho dalších. Z různých báječných detailů upozorňuji zvláště na revoluční využití toaletního papíru jako rekvizity, to prosím v době, kdy jeho nedostatek byl jedním z palčivých problémů národního hospodářství. Ocenit nutno už to, že bez ohledu na knižní předlohu (která mě ostatně vůbec nezajímá) tvůrci pochopili, jak je třeba pojednat nebezpečí dechovky pro lidskou psychiku. (25.09.2018)