Dialogy pro klarinet, cimbál a bicí

Mno, scénář samotný až tak špatný není - v dialozích je hodně věcí nakonec vysvětleno, jsou v něm háčky na diváka, aby si kladl otázky (třeba prachy v kufru - naštěstí jsou v závěru vysvětleny)... jenže režisér to celé pohřbil svým klaunským pojetím jak z cirkusu (dejte Heřmánkovi bambuli a bude to august jak vyšitý), kdy diváka nechává na holičkách, co vlastně sleduje. A když už se divák jakž takž zorientuje, naservíruje mu ve 42. minutě nejdrsnější střih, jaký jsem kdy viděl, aby vzápětí přešaltroval na dramatično, takže se mu to už celé sesype jak domeček z karet.... Herci hrají nejspíše podle instrukcí jakoby parodicky, aby to mělo nadhled, ale to by to pan režisér musel umět. Do toho ta Skoumalova hudba, ta se sem fakt taky nehodí. Výběr herců neboli casting musel někdo dělat v opilosti, nebo narychlo posmetal všechny, kteří měli zrovna v tu chvíli v divadlech volno (včetně štěku Magdy Reifové). Herci nejdou k sobě, žánrová míjení nejdou k sobě, hudba, střih jak z jiné planety. Přitom vzít to do ruky kumštýř, třebas i ten Podskalský, mohla z toho vzniknout lehká detektivní komedie z Benešova - ale takhle je to nesourodý slepenec. (28.03.2017)

Bomba! Čsfd hodnocení opět nezklamalo. Absolutní pleasure v každém detailu. Ne, nedělám si recesi, toto je jednonačně zlatý hřeb a nejhodnotnější produkt celé exneriády. Po prvním filmu s Valou jsou Dialogy teprve druhou exnerovkou, která opravdu baví, navíc ale má nesmírnou subverzivní sílu. Dějiny adaptací exnerovek jsou opravdu zajímavé, zde si všimněme jen jejich ústředního bodu - kpt. Exnera. Jiří Vala (1966) byl takový hravý, veselý, trochu fotrovský Exner, který se na možné eskapády dívá s nadhledem srozuměného. U následujícího znormalizovaného Kostky (1973) z Exnera mnoho nezbylo, ale stále ještě je to elegantní suverén, posléze Fr. Němec (1979) už ani nehraje Exnera, ale vinou scénáře zcela vykastrovaného podpantofláka Marhu. Jako Fénix z popela hned na to vstává kpt. Exner v podobě prototypického Kodeta (1982). I když Vala byl zábavnější, Kodet prostě JE Exner, což mu plnou měrou dopřává i scénář. No a následuje další naprostý obrat: Heřmánek je sice jako Exner velmi dobře představitelný, ale co vzniklo, si asi nedovedl představit nikdo. Nejen Heřmánek působí jako parodie na Kodeta hned od prvních vteřin, nýbrž celá ta bizarérie je nejvymazlenější parodií na detektivky a vlastně na cokoli, jakou pamatuju. Noční pátrání v hotelu je unikát a naprostý luxus. A ty vedlejší postavy: nasraný Hašek spontánně rekonstruující, jízlivý náčelník místní VB s vizáží šikanovaného gymnazisty, celou dobu spící Vlach coby prototypický Exnerův antipod a mnoho dalších. Z různých báječných detailů upozorňuji zvláště na revoluční využití toaletního papíru jako rekvizity, to prosím v době, kdy jeho nedostatek byl jedním z palčivých problémů národního hospodářství. Ocenit nutno už to, že bez ohledu na knižní předlohu (která mě ostatně vůbec nezajímá) tvůrci pochopili, jak je třeba pojednat nebezpečí dechovky pro lidskou psychiku. (25.09.2018)

Dodnes považuji sérii detektivek s Michalem Exnerem za jednu z nejlepších, která v české literatuře vůbec vznikla. Filmový osud je docela zvláštní, ačkoli to volá po sérii, nikdo nikdy nehrál Exnera dvakrát. Celkem vím o pěti zpracování s pěti herci ani v TV nevznikl seriál Exner (Oprava, v tomto století ano, v Michalem Dlouhým, který není špatný Exner). Jiří Vala to začal docela slušně v Pokladu byzantského kupce (1966, režie Ivo Novák), sice mu trochu podle mne schází Exnerova elegance, ale jinak jde a Gabi Vránová tam střihla rozkošnou blběnku a mezi ní a Exnerem to jiskří slušně, to se v šedesátých smělo. Následovala televizní Bláznova smrt, kde Exnera hraje typově podle mne také dobře Petr Kostka, elegance by být mohla, ale pan režiisér Zdeněk Kubeček z toho udělal neuvěřitelně utahanou záležitost, která navíc v roce 1973, velmi tuhé normalizace, nemohla mít žádné sexuální náznaky (ostatně nápadně elegantní oblečení taky ne), že by soudruh kapitán vyjížděl po Táně Fischeorvé nepřipadalo v úvahu a Regina Rázlová taky nic nezachránila. Navíc obsazení nejtužšího stranického jádra Prokoš Vicena Švorc poněkud sráží atmosféru. Pak je opět filmový Čas pracuje pro vraha, 1979, kde herecky skvěle i typově slušně (jenom mu chybí exnerovská chuť po hezkých dívkách) Exnera zahrál František Němec, ovšem jednak režíroval Jiří Hanibal, což nedává mnoho šanci, ale zejména Exner se ze zcela nepochopitelných důvodů jmenuje Marha (také kapitán). Asi by to chtělo nějakého pamětníka, protože to je zjevný produkt schvalovacích barrandovských šibřinek té doby. Zřejmě se Exner nehodil (ostatně on nikdy nebyl dost socialisticko kriminalistický jako hoši příslušníci ze seriálů nebo jako Slávek Jandák. Jiří Kodet mi osobně sedí jako Exner nejlépe (zejména elegance, tak ty dívenky, to se obojí v roce 1982 už mohlo), ale režijně je to utahané až běda a hlavně kolem Kodeta chybí herci partneři. Jan Schmidt obsadil sice stranicky ukázněnou partu (Zounar, Čáp, Mareš, Hardt), jenže oni šmrnc nemají. Karel Augusta už to nezachrání, Poslední mně známý Exner pak je Karel Heřmánek v režii Jana Prokopa, 1985, pátý do počtu a asi nejhorší vůbec. Přitom KH by typově nebyl vůbec špatný Exner, ale s postavou si absolutně neví rady, oůsobí to na mne dojmem, že ty detektivky ani nečetl a hrál velmi po povrchu. No a detektivně je špatný a nepřehledný podle mne i scénář a režie nestojí taky za nic, protože nevzniká ani svébytná atmosféra příběhu, ani ucelený děj, je to takový slepenec. (29.01.2014)

Co dodat? Na dlouhá léta poslední erbenovka s Exnerem, tentokrát s Karlem Heřmánkem. Bohužel televizní inscenace je naprosto bez nápadu, Heřmánek není takový, jakého jsme si zamilovali u Kachyni, je pouze slizký, otravný. Blbina, která celou sérii zadusila na dalších 30 let. Při takové bilanci i ten nový primácký seriál vypadá velmi atraktivně. (31.08.2017)

Heřmánek jako kapitán Exner mi vůbec nevadil. Naopak, když se člověk začte do Exnera knižního, choval se opravdu jako rozmazlený prvorepublikový floutek. Takový sebezahleděný český Poirot. Daleko horší byly jiné věci - ošklivá cimbálistka, o níž je divák neustále přesvědčován, že je krásná. Dále příšerná, ale fakt příšerná hudba (osobně by mě zajímal tvor, který by vydržel onu cimbálovou socialistckou etno poslouchat celý koncert a nedejbože to opakovat). Výkony herců kolkolem Heřmánka byly tristní, Chytilová by z nich měla radost. No a celý příběh se Švitorkou je skutečně hodně přitažený za vlasy. (05.11.2017)