Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh dokumentaristicky laděného filmového debutu se odehrává během jednoho víkendu na anonymní periferii Vídně. V jakési zemi nikoho mezi dálnicí, hypermarkety a skladišti sledujeme monotónnost víkendových prací a činností, jež lidé vykonávají bez jakékoli známky radosti či potěšení. Je strašné horko a lidé, kteří na sobě mají jen málo oblečení, se postupně obnažují nejen fyzicky, ale i psychicky. Teplota stoupá, atmosféra víkendového podvečera houstne a agrese se stupňuje. Večer je plný her, sexu a násilí. Režisér nás konfrontuje s osudy několika lidí, které se různě protínají. S jejich zoufalou touhou po lásce a s téměř beznadějnou nemožností ji nalézt a udržet.

Režisér k natáčení filmu dodává: "Film Psí dny je takzvaným skutečným filmem - se skutečným scénářem, příběhem a opravdovými herci. Ale zároveň je mnoho věcí, které jsou odlišné. Existoval sice scénář, ale bez psaných dialogů. Ve filmu hrají herci, ale také spousta neherců, a navíc jsme se striktně drželi dokumentaristického přístupu k filmování." Snímek získal Velkou cenu poroty na MFF v Benátkách 2001. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (63)

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Znáte deset nejbizarnějších postav ze Psích dnů? 1, Zoufalej chlápek s tenisákem. 2, Neskutečně drzá a ukecaná stopařka. 3, Žárlivej macho z diskotéky. 4, Za ním dolézající blondýnka. 5, Uklízečka - striptérka. 6, Dědek s kšandama. 7, Podomní prodejce alarmů. 8, Stará nymfomanka. 9, La cucaracha nabíječ. 10, A jeho úchylnej kámoš, co si tři roky nevrznul. Nerad bych někoho opomenul, ale ono to desatero je dostačující a v tomhle filmu docela populární, byť v jiných obměnách. Ještě si neodpustím napsat, že Ulrich Seidl je úchyl. Tím pádem já se svým hodnocením taky, ale to už není takové překvapení : ) (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Nudný a trápny film o tom, aká ľudská háveď prežíva vo vyčačkaných domčekoch s bazénom a upraveným trávnikom. Som presvedčený, že určitý ohlas mu nezabezpečilo meno režiséra Ulricha Seidla, ale pornografická pasáž na začiatku. V spojitosti s týmto filmom ma zaujíma iba odpoveď na jedinú otázku - načo bol nakrútený. ()

Reklama

Honza dAve 

všechny recenze uživatele

Kultovní rakouská Seidlova šílenost, která nám připomene, že na světě (potažmo ve Vídni) nežijí jen lidé bohatí, šťastní a psychicky zdraví. Naopak, tenhle film strávíte ve společnosti samonasíracího protivného důchodce, mladého ultražárlivého macho-mana ve vytuněném Opelu Calibra, vystresovaného prodejce domovních alarmů, těžce submisivní a nadržené učitelky na základní škole a další spousty narušených, nenávistných, nešťastných lidí na předměstí Wien-Favoriten. Přestože se vám to bude zdát strašné (a ono se na to moc koukat fakt nedá), stojí za to to zkusit. Něco takového jste totiž ještě zaručeně neviděli. Zoufalost, beznaděj a malichernost vás vlepí do sedačky. Výborná sranda ovšem je popovídat si o tomhle filmu s Rakušáky :-)))). Ti sebereflexivnější totiž tvrdí, že nejstrašnější na Psích dnech je to, že jsou pravda. ()

Everyone 

všechny recenze uživatele

Něco na tom horku bude...během šíleně horkého srpna 2015 se jen v bezprostředním okolí našeho domu rozešli 2 páry...další osoba si dle akční americké jízdy dala závod s policisty...a já naběhal takových kilometrů ještě před východem Slunce jako nikdy předtím...Ačkoliv znám pár podivínů, tohle je jiná káva. S eskalujícími teplotami roste i bizarnost dění. Ačkoliv celkové hodnocení filmu Modelky, který jsem viděl od stejného režiséra nedávno, hodnotím téže plným počtem, předchozí film mi byl sympatičtější zdánlivou povrchností, kdežto zde je hloubka jen zdánlivá, ale za to je zápletka pestřejší. ___ Byl jsem fascinován hereckými výkony - obzvláště tou otravnou stopařkou - zlaté mouchy a vosy. ()

ancientone 

všechny recenze uživatele

Vzhľadom ku kladeniu, trochu absurdnej, otázky na margo titulu filmu, a to či sú Psie dni Ulricha Seidla adaptáciou poviedkovej zbierky Psie dni Dušana Mitanu (obzvlášť titulná poviedka) si na úvod dovolím diela porovnať a nájsť medzi nimi spoločné prieniky. Rovnako, ako v prípade Seidlovom, tak aj v prípade Mitanu sa v diele nachádza zreteľný motív stúpajúcich horúčav v spojitosti s patologickým chovaním postáv, ktoré takisto graduje a psychika postáv dosahuje nepríjemný bod varu, z čoho vzchádzajú kolekcie bizarných scén, v oboch prípadoch virtuózne zmontované a navrstvené. Obaja autori tieto javy nachádzajú v životoch a svetoch najbežnejších ľudí, kde postupne poodkrývajú tajomstvá a penetrujú do obnažených osobností svojich postáv. Zatiaľ čo Mitanov rozprávač je jedným z nich, blúdi rovnako ako oni v nepríjemne kumulujúcich letných dňoch a predstavuje naliehavý hlas generácie, Seidl ponúka rýdzo odosobnený, dokumentaristicky ladený pohľad na vec a s tým spojené oveľa pesimistickejšie posolstvo. ....................... V relevantnejšom kontexte so samotnou Ulrichovou tvorbou a jej vývojom sa režisér oproti modelkám posunul k trávitelnejšiemu, resp. menej dráždivému, nie až tak strohému a lepšie vstrebávateľnému, výrazu. Psie dni sú v porovnaní s Modelkami dynamickejšie, nedržia sa tak striktne statiky jednozáberových scén, ale ponechávajú si ich silné primárne atribúty. Tento krát je Seidlovo dielo o čosi dynamickejšie, vďaka väčšej formálnej aj obsahovej obratnosti, pohyblivosti kamery a najmä vďaka šikovnému scenáru, prelínajúcemu osudy rôznych postáv z pustiny viedenskej periférie o čosi dômyselnejším spôsobom. Ulrichov výraz poľavil zo strnulosti, disponuje väčšou obratnosťou a vďaka tomu sa dokáže dostať na miesta, kam sa v modelkách nevmestil, tiež pôsobí plastickejšie a produktívnejšie narába s časom. .............................. Naratív je typicky nedejový, plný scén rotujúcich do zbláznenia rovnako a monotematicky, čím vytvára dojem až patologického stereotypu, takmer agonického životného štýlu starnúcich, obéznych postáv, na ktorý Seidl nahliada explicitne cynicky. Radové zástavby predmestí sú až podozrivo vyľudnené, postavy prežívajú v takmer prázdnych interiéroch, mlčanlivo a nehybne ležia na takmer kremačnom slnku, anonymne kopulujú, v postojoch k okoliu je z nich cítiť nezaujatosť, občas takmer apatia k druhému, ich defektná, alebo rovno úplne stagnujúca komunikácia je nosným pilierom celého filmu – všetky konflikty a zápletky vyvierajú z neschopnosti dorozumievať sa, porozumieť si. Jednou z najzaujímavejších scén je rozhovor muža so ženou, kde sa jej spovedá so svojich pocitov a osobných problémov, pričom kamera sníma nezaujatú tvár fajčiacej ženy. ........................... Ľudia v Psích dňoch sú izolovaní, naložení a flambovaní slnkom vo vlastnej samote a vyprázdnenosti, konfrontácia privodí väčšinou len nepríjemnosti, ktoré film skúma svojim dokumentaristicky odmeraným pohľadom, bolestivo bezcitným najmä v scénach, kde sa hluchý stereotyp preváži a spadne do psychicky exaltovaného vyčíňania, ktoré dodávajú filmu naturálne dramatický spád a dotvárajú ideu filmu, prinášajú scenáristicky zaujímavé finesy a v neposlednom rade rozvíjajú v Psích dňoch obsiahnutú estetiku naturálnej bizarnosti (neostáva len v rovine obrazu, ale preniká hlboko do správania postáv), prostredníctvom ktorej sa akoby filtroval režisérov sklon k mizantropii. ........................... Psie dni sú (ne)dejovo zaujímavo skomponovaný, ideovo komplexne poprelínaný náhľad do patologicky bubľajúceho sveta bežných ľudí z bežného predmestia, zobrazeného seidlovsky spustnuto, bezútešne a koniec koncov mizantropicky. Postavy sú vyslovene nesympatické, autor ich cynicky necháva kúpať sa bezvýchodiskovo vo vlastnej negatívnej šťave a celá táto tragickosť civilného obludária bez štipky empatie alebo náznaku porozumenia v neposlednom rade produkuje masu najhorkejšej formy čierneho humoru v trýznivo pozvoľnom, podvedomo dráždivom, tempe. () (méně) (více)

Galerie (9)

Reklama

Reklama