Léto s Marnie

Po dlhšom čase som sa naladil na tú takmer pôvodnú, ghibliovskú atmosféru japonského animovaného spiritualizmu. Ono to má stále svoje čaro, hoci príbehové variácie vychádzajú zo snovej kostry Môjho suseda Totora (1988). Ťažko sa mi ale niečo kritizuje, pretože nikdy nespravíte chybu, ak si zapnete Leto s Marnie mierne zamyslený neskoro večer. (04.05.2024)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Velmi milý snímek, působivá animace, okouzlující a krásná Marnie, solidní hudba. Nicméně, ač své kouzlo tento film zaručeně má, přecijen mi to přišlo takové trochu moc přímočaré a jednoduché, postrádám tu to něco specielního a zvláštního navíc, co jinak nacházím a ohromuje mne v Miyazakiho snímcích. O hudbě platí to samé - hezká, ale Hisaishi to zkrátka není. Ovšem stále platí, že ze studia Ghibli špatný film nevyleze - 85%. (06.09.2015)

[AFF 2015] Snáď nie je najnovšia ghibliovka tak smutnou preto, že bude na istú dobu posledným filmom za svoju relatívne krátku existenciu už legendárneho štúdia. Jonebajašiho rukopis sa od obvyklých produkcií Ghibli zreteľne odlišuje. Klasická téma komplikovaného dospievania (poznačeného tragédiou či adaptovaním na nové prostredie) je oprostená od mytologických prvkov rozprávania a hlavnej hrdinke tentoraz žiadne fantastické bytosti nepomáhajú. Štýl kresby je veľmi podobný detsky imaginatívnym filmom Hajaa Mijazakiho. Vsádza však na temnejšiu farebnú paletu a západoeurópske vplyvy (impresionisticky rozmazané a „rozpité“ steblá trávy, šedivá obloha), ktoré sa odrážajú i v niektorých motívoch. Hudba tu zohráva omnoho dôležitejšiu, až kľúčovú rolu. Najvýznamnejšie rozdiely sú ale viditeľné v konštrukcii príbehu. Hrdinka Anna nestretáva silnú chlapčenskú postavu ani maskulinnú bytosť s ochraniteľskými sklonmi. Miesto toho jej spoločníčku robí rovnako zraniteľné dievča v jej veku. Ďalšou podstatnou odlišnosťou je, že sa predstavy, fantázie a sny neprojektujú do reality ako ich súčasť (optikou dieťaťa) alebo paralelne existujúce svety, ale vzájomne kolidujú a vytvárajú nespojiteľné kontrasty. Vysoký výskyt vnútorných monológov a vizuálnych fragmentov spomienok prenikajúcich do mizanscény otvára dokorán okno do Anninej duše a navodzuje melancholický tón. Z vyššie zmienených ingrediencií vytvoril Jonebajaši realistickú melodrámu, ktorá je miestami okúzľujúca, miestami strašidelná a temná, ale hlavne vzhľadom na dôkladné vykreslenie živých postáv nečakane emocionálne funkčná a silná. 85% (04.08.2015)

Na dlouhou dobu poslední film legendárního studia Ghibli, které po odchodu zakladatelů do důchodu prochází kompletní transformací, byl zároveň koncipovaný jako předělový projekt. Coby první snímek v historii studia bez jakékoli tvůrčí participace Mijazakiho či Takahaty představuje cele projekt mladších tvůrců, a to včetně produkce (vedl Jošiaki Nišimura, který vedl produkci "Princezny Kaguji"). Jenže ve finále se také po mnoha desetiletích bohužel stal první Ghibli produkci, která nebyla na špici ročního žebříčku návštěvnosti - tržby 3,6 mld jenů sice představují více než Takahatova "Princezna Kaguja", ale nejméně za poslední roky z klasicky animovaných ghibláren. Přitom se nejedná o první titul studia Ghibli, který by byl cílený na dospívající děti, takže lze spíše spekulovat, že důvodem byl spíše široce medializovaný odchod Mijazakiho do důchodu a dojem na straně diváků, že ze zavedené značky odchází garant kvality. Jenže takovéto obavy se po zhlédnutí snímku okamžitě rozplynou. "When Marnie Was There" co do kvality animace a scénáře přesně zapadá do portfolia společnosti, byť na rozdíl od klasik Hajaa Mijazakiho neobsahuje tolik fantaskních prvků, ale naopak se příměji zaměřuje na psychologii postav. Právě v tom pak spočívá jeho osobitost a výjimečnost. Po rozkolísané, byť pořád výtečné, "Arrietty" Hiromasa Jonebajaši prokázal v rámci značky Ghibli vlastní styl a hlas. V tomto případě vystavěl uhrančivě delikátní snímek o dospívání a hledání vlastní identity a s ní spojené osobní harmonie. Podmanivě při tom diváky vtahuje do vnitřního světa svých postav, přičemž klasické otázky dospívání proměňuje do hutně symbolistního vyprávění, které ač se odvíjí poklidu letních prázdnin na venkově, dýchá velkými emocemi. (20.04.2015)