V srdci moře

Resuscitovaná Bílá velryba v novém balení. Stručně bych to shrnul do věty: Jiný příběh, motiv shodný a skutečné postavy. Pro úplnost podotýkám, že na rozdíl od původního sofistikovanějšího filmu Bílá velryba, který přenesl na filmové plátno John Huston, jde o barvitější rámec děje, byť myšlenkově zploštělý, ale se smyslem pro akci. A rozhodně bylo na co se dívat. Holt příroda nás učí. Inu snad, když někdo loví vorvaně, tak se nemůže divit, že to může občas dopadnout docela blbě. (04.02.2016)

Klasické dobrodružné filmy jsou v současné době poměrně nedostupné, takže jsem vděčný za každý takový kousek. Škoda je, že tohle svůj silný námět nedokáže podat dostatečně syrově, trochu klouže po povrchu a i přes několik nepříjemných scén pořád vypadá příliš učesaně. Z podobných námětů stačí vzpomenout třeba Master and Commander, který dokáže dokonale pracovat s atmosférou i tam, kde Aubrey a Maturin hrají Mozarta, natož když se hádají o povinnostech a slibech. Tady naopak když má dojít k názorovým střetům dvou osobností, zejména kapitána Pollarda a prvního důstojníka Chace, tak to nikdy nepůsobí tak, jak by mělo. Nebo ve scénách na člunech, kde bych čekal doslova "zažrání" (ehm) do situace, nevyzní to s patřičnou silou. Např. v Donaldsonově verzi Bounty podobné scény na člunu poručíka Blighe jsou ohromně silné (třeba dělení chyceného tereje). Je třeba zmínit, že na nedostatku syrovosti se podílí i poměrně průměrné technické zpracování, scény bouře v již zmíněném 12 let starém Master and Commander dokázal Weir podat, tak, že jsem měl pocit, jako bych na HMS Surprise přímo stál. A když už jsem u té kritiky, tak v závěru (a vlastně v rámující dějové linii) si film realitu poněkud poupravil, alespoň pokud mohu soudit podle wikipedie. Teď to vypadá, že nenechávám nit suchou (zkrátka to moře), ale na druhou stranu vůbec nelituji, že jsem film viděl, byly to dvě příjemně strávené hodiny při správně chlapském dobrodružství, jakých už moc není. Já ty 4* dám, ale je to opravdu hodně mezi. (11.12.2015)

Po Rush je to samozřejmě kvalitativně o stupeň níž, ale jinak se to u tohohle pomalého historického příběhu ani nečekalo. Howard umí vyhmátnout správnou mořskou atmosféru a umí i velkorysou výpravu. Škoda toho odbytého digifestu, který je nejen na první pohled umělý (to je téměř vždycky), ale není ani příliš pěkné ho sledovat. Zpracování originálního příběhu je ale celkově vzato na úrovni a na rozdíl od souputníka na stejném levelu - Bridge of Spies, rovněž okupující kina, má tenhle snímek o poznání víc života, osobitosti a emocí. Roque Banos bude za pár let nový Hans Zimmer. (06.12.2015)

Sedáváte ve vaně s plastovou lodičkou a sníte o burácejícím větru nadouvajícím plachty, rozbouřených vlnách a poblité palubě? Zní vám jako rajská hudba neustálé "ano, pane!"? Těší vás, když příroda občas nakope pána tvorstva do prdele - například hypertrofovanou ploutví zjizveného leviatana? Potom jste vhodný materiál pro dobrodružnou plavbu "V srdci moře". Když pominu masakrování velryb, docela jsem si tuhle mobydickiádu užila, přesto jsem se zdráhala s udělením čtvrté hvězdy, jelikož film vůbec nedbá na potřeby heterosexuálních žen. K čemu se Thor namáhá ve fitku, když se po celou stopáž schovává v hadrech? Kašlu vám na košile, já chci sixpack, já chci kapkami potu lesknoucí se svalstvo! 70% (19.06.2019)

Digitální moře, famózně rozpohybovaná kamera a nuloví hrdinové. První půlku to ještě oddře Howardova sebejistá zručnost, ale tu druhou, kdy se vlny uklidní, provází jeho tradiční bolest – nulová vášeň. Postavy promlouvají zpoza umělých plnovousů a oteklých rtů, ale citově si vás zaháčkuje líp i nebohý kytovec. Fail. 2 a ½. PS: Ten digi vizuál je ultimátní prasárna, která vám vypálí rohovku. (04.03.2016)