Hledání Vivian Maier

Dokument je vedený a už ve svém základu podchycený takovým jakože typickým hypstersko-miléniálským způsobem, který se v jakési arogantní zkratce automaticky soustředí na Vivianinu práci jako na dílo neobjeveného umělce (kterého dříve nebo později musí(!!) uznat akademický svět) a v zásadě tak uniká skutečná pointa celého příběhu. Posedlost, psychotický výzkum, "špionství"ve službách obraznosti nemusí být hned Uměním, které je třeba tlačit do galerií.. Je zde jistá podobnost s osudem Miroslava Tichého, který měl taky vlastně "smůlu" že ho kurátoři nakonec objevili.. Jen teda Vivian to chytlo už po smrti.. (10.10.2021)

Rozhovor s režisérem: http://www.indiefilm.cz/2014/04/17/rozhovor-s-reziserem-johnem-maloofem-fotografie-ktere-mi-zmenily-zivot/ ....Znal jsem první rodinu, pro kterou Vivian pracovala od roku 1956 celých šestnáct let. Také jsem věděl, jak vypadaly jejich děti, protože si je hodně fotila a já měl negativy označené těmito letopočty. Poté jsem začal nacházet další rodiny a rozpoznávat nové tváře. To mi pomáhalo i naopak – když některým negativům chyběla datace, ale já poznal tvář na fotografii, mohl jsem s jistotou říct, z jakého období negativ je, s rozptylem jednoho, dvou, někdy i pěti let. Odhaloval jsem dílky skládačky, které do sebe postupně začaly zapadat.... (20.04.2014)

Našlo se umění a chyběl autor. Nalezené umění se rozrůstalo a touha poznat autora se zvětšovala. To je jeden ze standardních příběhů, které se stále opakují. Nejdříve je třeba vykořistit umění a potom jeho autora. Škoda jen, že jsme se zde věnovali příliš autorovi (drama téměř s kriminální zápletkou) a méně klasifikaci a analýze umění. Už ze vzorku, který byl ve filmu představen, je patrné, že srovnání s Cartier-Bressonem obstojí. (14.09.2020)

Snímek "Hledání Vivian Maier" mi nabídl přesně to, co mám na dokumentech rád. Seznámím se s nějakým zajímavým životem, o kterém bych se jinak než z tohoto filmu nedověděl. A takové je i seznámení s Vivian Maier. Je zajímavé, trochu bizarní a zvláštní, ale také je krásné, jak o ní každý mluví trochu jinak, jak prezentuje svoje vzpomínky. Vytváří se obraz o jedné osobě, na které měl každý něco jiného. Skutečnost, že ona sama nemůže nic říct, tomu jen dodává na zvláštnosti. (02.12.2016)

Takhle vypadá současný dokument kdy, v podstatě, z ničeho vykřeše režisér a průvodce dost poutavý příběh, který nám postupně odhaluje v takových dávkách, aby diváka nezahltil přehršlí informací, ale zároveň jej nenudil čekáním na další bod zlomu v ději. Snad jen ten hrob mi v záběru v závěru chyběl. ... (matky i Vivi) (15.03.2016)