Indický šátek

Velmi zdařilá detektivka ala Deset malých černoušků, která navíc obsahuje slušnou dávku ironie (kumulovanou zvláštně v postavě Bonwita); divák si chvílemi není jistý, zda jsou některé scény myšleny vážně nebo parodicky. A já osobně bych se možná bavil ještě více, kdyby se mi při sledování podařilo dříve naladit na způsob humoru. Navíc jsem díky Indickému šátku pochopil, odkud se vzal nejeden z prvků připomínaných ve Vraždě na večeři. Úsměvný konec už je jen pouhou třešničkou na dortu tohoto zdařilého 4*-vého počinu. (13.04.2013)

Vzpomínám, že jsem to viděl ještě za socialismu (česká televize jej dávala 24. 8. 1979 ve 22.15 hod), kdy se mi nejvíce líbila pasáž, jak Sir Hodbridge promítá diapozitivy s "divokými zvířaty". Indický šátek patří k lepším wallaceovkám, ale přece jen tu trošičku chybí tempo, smysl pro gotizující atmosféru starého zámku i vhodnější výběr herců, tak jak to uměl Harald Reinl (např. Tajemný mnich). Pravda, spatříme tu výrazné herce jako Klause Kinského, E. Flickenschildtovou či S. Schürenberga (škoda, že nedostal tento distinguovaný postarší gentleman více prostoru), ale bohužel byly tu značné rezervy ve výběru postav "pěkné dívky" a "neohroženého klaďase". Prostě, k pitoresknosti chybí Karin Dorová, Lex Barker nebo alespoň Joachim Fuchsberger. Jinak Hans Clarin jako jednostranně nadaný klavírní virtuos s pohledem šílence byl vynikající. Ve filmu zazní ukázky Chopina, Čajkovského, Beethovena... (14.05.2010)

Ať již wallaceovky točil kdokoliv, výsledky byli skoro vždycky stejné. Příběhy mají dost často stejnou strukturu (zámek, dědictví, tajemný vrah), podobné obsazení i naprosto nepadnoucí hudbu Petera Thomase. Přesto musím uznat, že se mi tato adaptace líbila více, než Tajemný mnich, nejspíše kvůli téměř stoprocentní natáčení v ateliéru, kde se dá tak krásně kouzlit s atmosférou. (28.04.2010)

Pěkně pitoreskní, vražedný spektákl. Je otázkou, zda je to vůbec detektivka. Velký detektiv zcela chybí, ten samozvaný má pramalé úspěchy, všichni podezřelí jsou mu postupně mordováni a vraha nakonec eliminuje věrný psík . K tomu všechny ty romantické kulisy-staré sídlo, tajné chodby. Spíše ještě morytát s názvuky gotického románu než detektivka. Tomu nakonec odpovídá i zpracování, které snad i v roce 1963 muselo vypadat staromilsky, spíše jako film z let čtyřicátých. Právě to však přispívá ke kouzlu tohoto filmu, podobnému kouzlu očtených sešitků brakové četby nalezené v kufru po dědečkovi. . Přitom je celý příběh tvůrci samými trochu shazován-komickými vložkami Eddiho „Motýlkáře“ Arenta jako ultrakorektního britského sluhy a konec konců i samotným závěrem. Prostě celý film se vůbec netváří vážně, sám se prezentuje jako krvavé pimprlové divadlo. Pěkné obsazení rolí staré lady a jejího šíleného syna, potěší i Klaus Kinski. K dokonalosti opravdu chybí, jak zde uvedl Mariin, lepší „kráska v nesnázích“ a lepší „velký klaďas“. (04.07.2010)

Jeden z najlepších snímkov podľa Edgara Wallaceho, ak nie najlepšia. 16. film slávnej západonemeckej série rozohráva temnú story zo škótskeho zámku, odrezaného od sveta poveternostnou kalamitou. Dedičia sú postupne škrtení šatkou, a hoci sa kruh pomaly uzatvára, príde aj na prekvapivé rozuzlenie. Záverečná scéna je len vyústením suverénnosti a vtipu tvorcov, z pochopiteľných dôvodov sa o nej nebudem zmieňovať. Indickú šatku som videl v dávnych dobách v našich kinách a moja terajšia repríza potvrdila, že som sa opäť v hodnotení nemýlil. (04.03.2011)