Režie:
Alfred VohrerKamera:
Karl LöbHudba:
Peter ThomasHrají:
Heinz Drache, Elisabeth Flickenschildt, Eddi Arent, Klaus Kinski, Hans Nielsen, Richard Häussler, Gisela Uhlen, Hans Clarin, Eva Ebner (více)Obsahy(1)
Na začátku je zavražděn bohatý lord Lebanon. Na jeho zámek se sjedou hamižní pozůstalí a čeká je šok. Notář jim totiž sdělí znění pouze předposlední závěti. Její závěrečnou verzi si smějí vyslechnout jenom ti, kteří zde stráví šest dní a nocí. Kdo odejde, automaticky ztrácí právo na dědictví. To platí samozřejmě i pro případná úmrtí, a první z nich tak na sebe nenechá dlouho čekat. (Sarkastic)
(více)Videa (1)
Recenze (36)
Je to takové příjemné setkání se starým zámkem v Anglii a dobrou starou klasickou detektivkou. Upřímně řečeno, jedno se tomuto filmu nedá upřít. Nevšední černobíle navozenou atmosféru a krásnou hudbu. Západoněmeckým filmařům se kdysi podařilo vytvořit několik dobrých wallaceovek, které jsou a byli vždy vděčným námětem pro film. Pravda, díky stáří filmu je napětí filmu jaksi zlehčené, ale může být útěchou, že jde o film slušné kvality. A kdo má rád německé herce Eddi Arenta z filmových mayovek nebo démonického Klause Kinského, tak už proto stojí za to film vidět. A ještě něco. V roce 1933 byl vydán u nás Indický šátek v edici detektivní literatury pod názvem Poděšená lady a žádné opětovné vydání se již nekonalo. Při troše štěstí se dá sehnat v antikvariátech. Nemluvě o tom, že kniha je samozřejmě lepší. ()
Je to takové připitomělé. Na jednom zámku se u závěti sejdou příbuzní zesnulého, vůbec se mezi sebou nemusí, najednou se tam začne vraždit a všem je to více či méně fuk a podobných blbostí je tam víc. Jenže ten film je připitomělý vědomě a cíleně, dokonce obsahuje i nejednu vtipnou scénu a tak Indický šátek hodnotím jako oddechovku, kterou podle mě je. A v tomhle žánru funguje podle mě překvapivě dost dobře, nenudí to, pobaví to, dokonce i krapet mysteriózní atmosféry to je... Potěšilo mě to a klidně bych si to někdy pustil s chutí znova. Dokonce i Klaus Kinski tu hraje. 4* ()
Klasická černobílá detektivka okořeněná černým humorem s černými rukavicemi a pavoukem, kterej vypadal jako černej, protože byl černobílej. A "Castlepool" Eddi Arent byl opět skvělým tydýtem a má černé vlasy. Indický šátek sám byl zřejmě barevný, jak už to v Indii bývá, ale tady byl překvapivě světle šedý, čímž mě trochu zklamal, čekal jsem ho černý, naštěstí to zachránil Klaus Kinski, protože měl zase černou duši a nemračte se, tu tam měli všichni, čili možná byl vrahem, možná nebyl.. Černá je prostě dobrá, jak zpívá gypsypunková kapela Černý pes. Detektivka na kterou bych patrně nenarazil nebýt záliby v černých románech páně darkrobyka a díky za tip. ()
Ať již wallaceovky točil kdokoliv, výsledky byli skoro vždycky stejné. Příběhy mají dost často stejnou strukturu (zámek, dědictví, tajemný vrah), podobné obsazení i naprosto nepadnoucí hudbu Petera Thomase. Přesto musím uznat, že se mi tato adaptace líbila více, než Tajemný mnich, nejspíše kvůli téměř stoprocentní natáčení v ateliéru, kde se dá tak krásně kouzlit s atmosférou. ()
Velmi zdařilá detektivka ala Deset malých černoušků, která navíc obsahuje slušnou dávku ironie (kumulovanou zvláštně v postavě Bonwita); divák si chvílemi není jistý, zda jsou některé scény myšleny vážně nebo parodicky. A já osobně bych se možná bavil ještě více, kdyby se mi při sledování podařilo dříve naladit na způsob humoru. Navíc jsem díky Indickému šátku pochopil, odkud se vzal nejeden z prvků připomínaných ve Vraždě na večeři. Úsměvný konec už je jen pouhou třešničkou na dortu tohoto zdařilého 4*-vého počinu. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (1)
- Ve 25. minutě, když se paní Tillingová (Gisela Uhlen) baví s panem Tannerem (Heinz Drache) a posléze si nanáší krém na obličej před zrcadlem, hraje v pozadí skladba „Moonlight Sonata“ od Ludwiga van Beethovena, kterou v roce 1988 předělala britská kapela Depeche Mode a vydala ji na svém singlu Little 15 (1988). (Trajektt)
Reklama