Divočina

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Reese Witherspoon opouští svou čivavu i šminky z Pravé blondýnky a vrhá se vstříc drsné severoamerické divočině. Tak trochu jiné road movie s retrospektivními problesky na krutý život Cheryl dle skutečné události. Snad více než atraktivní protagonistka ale zaujmou dech beroucí exteriéry panenské přírody, které nebýt od nás Evropanů tak daleko, přitáhly by dost možná na Pacific Crest Trail mnoho uchvácených diváků. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu: Homeward Bound. 70 % (29.03.2015)

Film mi rýchlosťou svetla pripomenul takmer totožný snímok INTO THE WILD režírovaný SEANOM PENNOM.Vidieť tu množstvo odkazov adventure filmov,ako Boylov 127 hodín,alebo klasický Marshallov Prežiť! Obidvaja dobrodruhovia,ako tu Cheryl Strayed,tak aj Christopher McCandless z Into the Wild sú jestvujúce charaktery ľudí,ktorí majú veľa vecí spoločných,ale OSUD sa zahral inak v prípade Chrisa,ktorý v divočine zomrel! Ľudia,ktorí v prvom rade hľadajú zmenu svojho doterajšieho spôsobu života,tak sa rozhodnú vypadnúť z klasickej civilizácie plnej konzumného života,honu za peniazmi,títo ľudia sa rozhodnú toto všetko zahodiť cez plece,zbaliť sa,zobrať so sebou najnutnejšie zásoby a vydať sa na stovky míľ dlhú túru,ktorá znamená jasný extrém,nebezpečenstvo,odhodlanie sa prekonať za každú cenu,počas cesty stretnúť rôznych ľudí a myslieť na koniec,že tento človek sa určite niečo nové dozvie sám o sebe,alebo existujú aj takí jedinci,ktorí sa Finishu nemuseli dožiť! REESE WITHERSPOON ako predstaviteľka Cheryl je oveľa extrémnejšia ako EMILE HIRSCH,v podstate obidvaja herci sa snažia čo najvernejšie stvárniť svojich skutočných predstaviteľov,kde tu sa film vracia do minulosti cez flashbacky hlavnej hrdinky,ale veľmi často sledujem jej minulosť,ktorá ju ťaží na srdci,nevie sa vyrovnať so smrťou svojej matky,ktorú si zahrala LAURA DERN z Jurského parku,a tak Cheryl začne praktizovať činnosť,ktorá ju privedie na samé dno spoločnosti,práve preto sa rozhodne vstúpiť do divočiny a zmieriť sa sama so sebou,ale najmä s minulosťou! Ako by sa režisér nevedel rozhodnúť,čo viac servírovať,či prítomnosť,alebo stále minulosť,škodí to takto kombinovať,kazí to výsledný efekt! Režisér JEAN-MARC VALLÉE je expertom na životopisné filmy,predchádzajúci 3 oscarový DALLAS BUYERS CLUB je toho dôkazom,Witherspoon podáva svoj najlepší výkon za 10 rokov od oscarového WALK THE LINE,získava nomináciu,ale repete sa opakovať nebude! PS: My obyčajní ľudia by sme mali odhodiť všetky zábrany a vyskúšať si na vlastnej koži,aké je to byť v ich koži,možno raz niekto o tom nakrúti film? (31.01.2015)

Z komentářů jsem pojal obavy, jak moc mě budou flashbacky postupem času iritovat. Ale ačkoliv se některé z nich i vícekrát opakovaly, neměl jsem s nimi ve výsledku žádný problém. Jestli mi na filmu totiž něco vadilo, tak to byl pouze fakt, že těch cca 90 dní hlavní hrdinka nestrávila kompletně v divočině, ba naopak, přišlo mi, že si „ulevovala“ a nechávala si pomoct víc, než bych čekal. Ne že bych se vyžíval ve sledování toho, jak Cheryl trpí, ale pakliže to měla být mentální očista, vyrovnání se předchozími událostmi a v neposlední řadě nalezení sebe sama, „nepřírodní“ zásahy mi pak přišly mírně rušivé. Ovšem ani tahle „kaňka“ nezměnila nic na tom, že mě tahle náročná pouť moc bavila a vlastně mě na konci dost mrzelo, že nepokračuje dále, což je pro mě velmi milé překvapení vzhledem k tomu, že se mohla třeba už po hodině dostavit nuda. Avšak na tu ani na chvíli nedošlo. A já mám po dosledování plnohodnotný zážitek a pocit, že se mi nakonec podařilo na hlavní hrdinku maximálně napojit. Za mě to budou solidní 4*. (02.12.2017)