Tonka Šibenice

„Co chceš? Ulice je ulice.“ A přitom tam byla naděje…Začátek byl vyloženě prosluněný, úsměvný a vůbec sálající příchozím jarem. Navíc inspirativní. Třeba v tom, že když se člověk začne oddávat něžnostem s milou a v tom okamžiku ho zaskočí nenadálý příchod potencionální tchyně, neprůstřelnou kamufláží je popadnout harmoniku a začít na ni hrát, jako by nechumelilo. Jenže po návratu do Prahy přijde ona osudná noc ve vězení (nápaditá práce se stíny!) a najednou to s hlavní hrdinkou, která přijde ke svému cejchu v podstatě jako slepá k houslím, jde pomalu ale jistě z kopce. A divákovi je poběhlice se srdcem na pravém místě (neb co může dát taková žena muži v předvečer jeho smrti cennějšího, než natahovacího trpaslíka co tancuje, ehm) čím dál víc líto, s velkým přispěním její představitelky Riny, která byla výborná zvláště v té „destruktivní“ poloze. A někdy se člověk dočká štěstí jen v mrákotách …Přítomnost zvuku ve filmu je každopádně příjemná, i když jde převážně jen o hudbu (s pár dodanými zvuky a zpěvem). Za mě solidní 4*. (07.04.2019)

Neváhal bych film zařadit mezi klenoty světového němého filmu. Klidně někam po bok Chamtivosti a Východu slunce. Dynamický střih, zajímavá a nestatická kamera dělají z tohohle snímku možná nejlepší československý němý film. I když tak úplně stoprocentně němý zase není. Skvěle formálně udělané jsou zejména scéna z vězení a z popravy. Ita Rina v hlavní roli je přímo kouzelná. Vera Baranovská se sice zaskvěla v Pudovkinově Matce, ale její herectví je tu už přeci jen trochu anachronismem. (16.02.2007)

Tonka Šibenice mě lákala nesmírně dlouho. Zajímavý námět, herci, kteří mě baví... A opravdu musím říct, že je to pro mě jeden z nejlepších filmů, co Češi v prvopočátcích naší kinematografie natočili. Mám ráda Věru Baranovskaju, Ita Rina, to je kráska, symbol filmů němé éry. Navíc narozena ve stejný den jako já, cožpak jde nemít ji ráda? Co se týče příběhu, mě bavil. Rozhodně nenudí, přinese drámo... Na svou dobu skutečně výtečný snímek. Co na svou dobu, dodnes nám má co dát, dodnes to není vyčpělý film. (19.04.2012)

Mistrovské dílo sklonku našeho němého filmu, které po filmové stránce strčí do kapsy i leckterý zahraniční snímek. Kamera velmi dynamizuje konvenční snímek a pečlivé osvětlení mu dodává na tísnivé až kammerspielovské atmosféře (velmi intenzivní jsou z tohoto hlediska scény z vězeňské cely). Ita Rina je pro plátno jako stvořená, její lehké umění mimiky zanechává hluboký účinek z postavy. Baranovskaja je zde velmi temperamentní a ukazuje trochu odlišńý herecký odstín, než jaký předvedla v Matce nebo filmu Takový je život. Velmi působivá je subjektivní vize v závěru, jež působí v nesmírné opozici k temným dekoracím zasněžené Prahy. Jednoduše nemám co vytknout. (12.11.2009)

Pozoruhodný počin na nemý film. Ak máme kúsok empatie v sebe, tak dokážeme trošku cítiť s príbehom, ktorý naberá hĺbku. Čo som si všimla a páčilo sa mi: nočné a ranno hmlisté zábery Prahy, kamera pohyblivá rôznymi smermi aj do hĺbky priestoru, zvláštny typ montáže /jak sa len volá? - mnoho záberov očí/rúk "krúžiacich"/, ľudové piesne vo filme a na zábave, spev, záverečný výkrik. Ešte by ma zaujímalo, ako sa dohovárali ľudia na place. Tonka bola Slovnika, matka Ruska, chlap Čech, režisér Čech, natáčali aj vo Francúzsku s Francúzmi... (03.02.2012)