Paganini ve víru erotických vášní

Paganini hraje davy šílí a já taky. Z toho jeho fidlání jsem dostával psotník, příšerná houslová kakofonie je bohužel protkána tímto šíleným paskvilem skrz na skrz. Ach bože co sem si myslel, no ovšem já sem si to vlastně pustil kvůli těm erotickým vášním,které by rajcovali možná tak lovce mamutů co mají ve zvyku ženu praštit kyjem po hlavě a odtáhnout ji do jeskyně.Příšerně přehrávající hysterické kurvy ječí tak žeby vaše libido spolehlivě zchladili na bod mrazu a nepomůže ani to ,že sou celkem pohledné když už vás jednou něco zhnusí nepomůže ani svěcená.Tak ste to měl v plánu pane Kinski na sklonku života ještě naposledy otrávit diváka? (21.01.2014)

Ono se na to dá koukat ze dvou úhlů... Jednak jako na umělecky stylizovanou mozaiku plnou snové atmosféry, rozmanitých nálad a téměř impresionistických obrazů které Klaus skládá odvážně vedle sebe na základě pocitů a intuice bez ohledu na to jestli výsledek bude obvyklý či divácky atraktivní a stravitelný. Tvoří svůj egomaniakální autoportrét skrze Paganiniho osobnost a nutno dodat, že ty paralely jsou často tak výrazné, že nelze pochybovat o tom, že pro Klause to musel být velmi osobní a nitroobnaující projekt. Je až mrazivé jak se mu díky mapování Paganiniho/svého života povedlo nahlédnout do vlastní blízké budoucnosti a vlastně zdokumentovat svou smrt........... Stejnětak jde na celý film koukat okem skeptičtějším, které stylizaci vidí spíše jako prostor pro maskování myšlenkové neucelenosti, režijní nevyzrálosti a technické průměrnosti... Já mám Klause rád a tak jsem ochoten otevřít se první variantě. Vysnil si to a přes extrémní obtížnost ( i Herzog mu to odmítl režírovat jako nezfilmovatelný projekt) se s tím popral nesmírně statečně. Zvláštní a osobitý film. (30.07.2014)

S tímhle filmem se to má asi jako s jistým pouličním hudebníkem, k němuž jsem jednou přistoupil a podal mu bankovku se slovy: "Vemte si to, ale jen pod podmínkou, že už vás tady dnes neuvidím a neuslyším." Hvězdičkami nehodnotitelné, zvláštní uznání ovšem zaslouží člověk, který vymyslel český distribuční název. (26.05.2024)

Klaus Kinski završil svoji pozoruhodnou dráhu zajímavým dílem, v němž si po boku své manželky Debory a syna Nikolaie nejen zahrál hlavní roli, ale taktéž si ho sám zrežíroval. A nutno dodat, že jde o snímek zvláštní... tak zvláštní, že přesně odpovídá Kinského osobnosti. Démonický Kinský v tomto filmu vypráví životní osudy Niccoly Paganiniho, jehož příběh považoval za velmi podobný svému. Nejen v zálibě v mlaďounkých dívkách, ale i v neuvěřitelném zaujetí svou prací a láskou k svému synovi. Rocker 19. století Paganini má opravdu mnoho společného s hereckým čarodějem Kinskim... Film samotný je směsicí výrazných erotických výjevů, vášně a krásné hudby a to vše v nezvyklém filmařském podání bez jediné jiskřičky umělého osvětlení. Tato forma mi v první třetině vyhovovala a docela se mi i líbila, ale postupně jsem jaksi otupěl. Paganiniho příběh taktéž byl zajímavý, žel v Kinského režii vyznívá snad až příliš vášnivě (viz Kinského/Paganiniho afektovaný cunnilingus..:-) a hudba jej mnohonásobně přehlušuje. A ještě perlička: Klaus Kinski prý původně nabídl režii Werneru Herzogovi, který však odmítl. (02.05.2007)

Moc pěkný obraz, syrový, nezreslený a vystihující dobovou každodennost. Jinak děj slabší, Klaus většionu jen fidlá, mrdá, osahává syna, mrdá, fidlá, mrdá, mrdá, mrdá atd. Velcí herci mají jistě jako své vrcholné dílo sklon natočit nějaký dokonale promyšlený oduševnělý a dospělý počin, ale Klaus se rozloučil tou největší prasárnou Bravo! (10.04.2014)