Dámy z Bouloňského lesíka

Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). (10.08.2014)

Pri precíznej režisérskej práci v spojitosti s kvalitným scenárom ( na dialógom pracoval Jean Cocteau ) musel logicky vzniknúť kvalitný snímok. V princípe ženský film hovorí o pomste na mužovi ( ten je tu ozaj len predmetom pomsty ), ktorý odmietol bohatú milenku. Bresson používa minimum postáv, čiernobiela kamera znásobuje temnotu scén i duše hlavnej predstaviteľky. Hélene v podaní María Casares je vskutku démonicky chladná a uveriteľná. (17.01.2015)

Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek. (16.04.2013)

Výnimočný, typický Bressonov štýl. Zvláštna kamera, hra so svetlom, minimum postáv.. Žiadna naivita, či sentimentalita tu nemá miesto. Na každú vetu, každý detail sa musí človek sústrediť, aby sa dokázal vnoriť do psychiky jednotlivých postáv a pochopiť ich konanie. Jeho rukopis je minimalistický, ale vo svojej podstate veľkolepý. Celý film vyznieva stiesňujúco, až depresívne, ale o to viac v závere jasne zažiari NÁDEJ (v tom mi je Bresson oveľa sympatickejší ako napr. Bergman). Tento štýl Bresson doviedol takmer do dokonalosti vo svojom ďalšom filme Denník vidieckeho farára. (19.02.2011)

Téma pomstychtivé ženy, která se rozhodne nastrčit svému milenci jinou dívku, aby pocítil to stejné co ona, mi nepřijde vůbec originální a hlavně v tomto snímku není nic, co by ho nějakým způsobem ozvláštnilo. Jenom hlavní hrdinka se svými lstivými pohledy to opravdu neutáhne. A závěr už asi nikoho moc nepřekvapí. Moje druhé setkání s Bressonem tedy dopadlo podobně jako to první, znovu jde o skrz na skrz průměrný film. (14.06.2013)