Slídil

Nejen fascinující kontroverzní hlavní postava a v ní naprosto přesvědčivě mrchožroutský Gyllenhaal (casting na výbornou), ale i pevná a soustředěná režie, šarm nočních ulic a panoramat města andělů, NIGHTCRAWLERa jsem konečně po dvou letech lapil a dost si ho užil. Ta odpudivost, bez emocí, vypočítavost, manipulace, zároveň tah na branku, bystrost a ctižádost, spolu s bizarním světem peněžení tragédií... vysoce dívatelný a baví. (10.02.2017)

Gone Girl je vedle téhle temné, přízemní studie o novinářském hyenismu a jednom sociopatovi, který tenhle fakt využije do dřeně, jen nažehlená až sterilní nuda. Fincher neFincher. Dlouho jsem necítil k postavě (a vlastně k filmu celkově) tak fyzický a živoucí odpor jako k Lousi Bloomovi, Jake tedy znovu dokazuje, že je herec mnoha tváří. Ale tuhle nebudete mít rádi. Režie je sebejistá, výborně kombinuje ruční kameru a širší úhel (ok, to jsem použil bez jakékoliv podpůrné znalosti), scénář uchvacuje rychlopalnými a zdrcujícími monology tvořícími se v choré mysli (líbilo se mi, jak se kamera při nich častokrát vůbec nepohnula z tváře Jakea) a děj pomalu graduje napříč krvavou, ponurou nocí. Soundtrack pak vše minimalisticky, atmosféricky doplňuje. Škoda že chybí ale nějaký ještě výraznější vyvrcholení v závěru. Na druhou stranu, zřejmě tak celý ten příběh působí o to nepříjemněji a realističtěji. Rád si myslím, že vidět mě znamená nejhorší den tvého života. (31.12.2014)

Tak tenhle film mi sedl jak facka od tý tlustý cuchty v baru na Silvestra, když jsem jí bez dovolení osahával kvalitně nahuštěnou pneumatiku, neboť, jak o mně není známo, i já se v investigativní žurnalistice marginálně pohybuji a jsem v této branži taktéž považován za ambiciózního zmrda. Sice ne v tak dramatickém měřítku, jako je to ztvárněno v tomto filmu, ale bez jakýchkoliv výčitek jsem schopen stáhnout cizí fotografie, třeba Blesku, a pak jim bez skrupulí v Malování oříznout vodoznak a v článku neuvést jejich zdroj! A když ten den nemám rebelie ještě dost, tak prostě jdu a udělám si kafe bez mlíčka. Bez jediné kapky mlíčka! Inu, novinařina je zkrátka drsná forma obživy a kdo nemá duši na to čas od času oželet Tatru v plechovce, tak má holt smůlu a nezbyde mu, než standardně zametat hovna v městských parcích, kde serou holubi, psi a bezdomovci. Ač se mi film líbil, dávám jen za tři, protože jsem závěrem očekával nějaký pořádný wtf mindfuck, který bych nečekal, jakože toho úlisného kokota s extrapedofilním sestřihem třeba přejede o půlnoci růžový tank, řízený Novotným bezprostředně po peelingu, protože to bych fakt nečekal. Tak zase někdy příště. (02.01.2015)

[imdb: 8.1/10] | me: Výborná charakterová záležitosť. Jake Gylenhaal ako slizký a bezcitný hajzel na ceste hore. Pre neho netradičná rola, no o to zaujímavejší film. Pokiaľ sa človek stotožní s Jake-om v tejto hereckej polohe (ktorú podľa mňa zvladol vynikajúco), celý film bude vnímať z úplne iného uhla pohľadu. A to je môj prípad :) Do you know what fear stands for? False Evidence Appearing Real. (10.01.2015)

Nejlepší date movie pro bulvární novináře. Zároveň ale film, který odkvétající televizní zpravodajství využívá jen jako základny k tomu, aby s hořkým cynismem zpracoval univerzálnější témata - ideologie sebezdokonalování, vyhrocený individualismus a kariérismus v podmínkách tržního kapitalismu (který velí udílet významně znějící názvy nejen bezvýznamným pracovním pozicím, ale třeba i vraždě). Také díky tomu, že Gyllenhaalova noční šelma se „zeligovskou“ schopností splynout s libovolným prostředím postrádá stálou identitu (ne náhodou jeden z posledních záběrů cituje finále Obvyklých podezřelých), výborně funguje jako zrcadlo prohnilé společnosti. Od začátku chladnokrevně a bez jakýchkoliv morálních zábran (zřejmě ani neví, že něco jako morálka existuje) napodobuje druhé. Rychlou cestu k velkému úspěchu sám nevymyslel, ale odpozoroval a odposlouchal (mj. z televize a internetových kurzů). Pochopil, že nejlépe prodává průběžně přikrmovaný strach, že každý člověk a každá nešťastná událost mohou být zpeněžitelným zbožím. To, co chce, si prostě vezme. I kdyby kvůli tomu měl vraždit. Případně vytouženou skutečnost sám vytvořit. Znamenitě odstupňovaný vývoj Louových úprav reality před kamerou považuji za přednostní kvalitu tohoto návratu k osmdesátkové estetice (z níž podobně čerpá Michael Mann) a vypravěčské přímočarosti. Od přeuspořádání fotografií na ledničce a zatajování některých fakt cesta plynule pokračuje k přemísťování mrtvol a lžím, které mohou zabíjet. Celé Los Angeles se pro Loua stává počítačovou hrou (GPS mapa, plnění misí v časovém limitu), kde lze bez zásadních konsekvencí (pro viníka) spáchat cokoliv. S tím souvisí další nadčasová rovina příběhu – ztráta schopnosti rozlišovat ve světě žijícím skrze média mezi reálným a zprostředkovaným (Louova poznámka, že pozadí v televizním studiu vypadá tak reálně, jeho snaha komunikovat s reportérem na obrazovce). S touto hranicí mezi fikcí a realitou si pohrává samotný film, když i v záběrech, které nejsou točeny televizní kamerou, přejímá „akční“ způsob zpravodajského snímání a v podstatě nechává protagonistu, aby se stal režisérem toho, co vidíme. Kromě neschopnosti rozlišovat, co je skutečné a co jenom jako, se však Lou od lidí, kteří žijí jen pro kariéru, až tolik neliší. Díky tomu by Slídil mohl vyvolávat nepříjemné mrazení i dlouho poté, co bude televizní zpravodajství vytlačeno tím internetovým. Nebo něčím ještě horším. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, castor, Vančura, maddy, andrii (02.02.2015)