Alphaville

Tak co byste chtěli vědět? Je to podivný, obtížně srozumitelný a experimentálně natočený film - tedy jako většina Godardových výtvorů. Tentokrát je skládán hold starým filmům noir chandlerovského typu - mám na mysli ony příběhy o osamělých detektivech, kterým neustále někdo rozbíjí hubu, leč kteří se přesto neúnavně snaží dobrat pravdy v jim svěřených zamotaných případech, kteréžto často nemají hlavu ani patu. Alphaville však není parodií jako český Mazaný Filip (i když k tomu místy inklinuje), ale snaží se mít jaksi "hlubší" smysl - základní myšlenkou je zde kritika zvrhlé technokracie na půdorysu sci-fi. Bohužel je to místy blábol. (27.01.2006)

Zvláštne, a pre mňa netypické je, že u oboch Godardových filmov, ktoré som si pozrel včera a dnes, idem s hodnotením dokonca vyššie, než bolo moje pôvodné hodnotenie podľa spomienok z konca šesťdesiatych rokov. Alphaville pokladám za zmes žánrov, symbolov a nedopovedaných myšlienok, ktorá má zaujímavú atmosféru, podčiarknutú temným čiernobielym materiálom, pôsobivou hudbou a dobre vybratými hercami. Verím, že sa Jean-Luc pri jeho nakrúcaní bavil rovnako dobre, ako ja pri jeho sledovaní. (18.02.2012)

No teda jako ty vole cože? Může mi někdo vysvětlit, čím si tento film zasloužil svou kultovnost? Že by třeba scénou po příjezdu do hotelu kdy jsem si zavařil mozek při snaze pochopit bitku a následnou přestřelku v koupelně? A nebo že by to bylo kvůli odrazu jednoho člena štábu i s mikrofonem v zrcadle? Fakt netušim a vlastně je mi to i celkem jedno, ale mrzí mě těch ztracených 99 minut, které jsem u filmu strávil, protože jsem místo toho třeba mohl hodinu a půl koukat do zdi a asi by to bylo zábavnější. :) (27.12.2005)

Ano, Alphaville je určitě experiment. A Ano, Alphaville je lehounce i parodie. A přestože zde jsou prvky noiru i sci-fi, přesněji anti-utopie, není to ani noir, ani sci-fi. Dochází tu pouze k jejich konfrontaci, které je popravdě prapodivná. Silná individualita noirového detektivního hrdiny popírá absolutní moc totalizující společnosti. Některé noirové odkazy jsou zřejmé (zmínka o Dicku Tracy, na počátku čtený Hluboký spánek od Raymonda Chandlera), některé jsem si musela teprve dohledat (Harry Dickson a Lemmy Caution - to jsou jména Francouzi vymyšlených noir-ových detektivů). Inspirací k filmu byla pro Godarda básnická sbírka „Město bolesti“, která je ve filmu citována. Alphaville je ztělesněním onoho města bolesti. - Spíše než detektivka tvrdé školy nebo sci-fi je Aphaville taková „společenská“ fantazie. Je tu znát, že Godard nemá žádné technické vzdělání. Přesto si troufá jit do kritiky technokratické, logice zcela odevzdané, společnosti. Než ho za to zavrhneme, měli bychom si uvědomit, ona distopická vize společnosti není založená na uvažování o technických problémech (na rozdíl od Clarkova HALLa 2000), ale na znalosti sémiotického diskurzu (sémiotika – nauka o znacích, slovech a jejich významech) a uvažování jejího dopadu na společnost. Viz. neustálá přítomnost symbolů a jejich leckdy matoucí využívání – šipky, označení sever - jih, obrácené užívání kroucení hlavou na ano-ne a podobně. Natáčení se měl původně účastnit i Roland Barthes, což by možná bylo tou správnou stoupou k chápání filmu. Společnost je tu ovládána nejen pomocí teroru (odpůrci jsou pragmaticky a sytematicky ve velkém zabíjeni), ale také pomocí slov (některá slova jsou rušena a jiná zaváděna). Lemmy Caution také nakonec zničí Alphu 60 tak, že jí zadá poetickou hádanku, snaha o její interpretaci nakonec Alphaville ničí. Bez pokynů Alphy jsou obyvatelé Alphavillu zmatení a neschopní akce. (PS: Většinu informací jsem převzala z knihy Jamese Monaca – Nová vlna. Praha 2001.) (07.06.2006)

K tomuto sci-fi noir (!) filmu lze zaujmout prakticky jen dvě postavení a zdejší komentáře to dosvědčují - buď a) totální blbost, kde není jasný děj ani postavy ani nic a jen se nepříjemně vleče, a nebo b) originální zábavná hříčka, ve které musí nad nejednou scénou srdce estétovo plesat. Ve mně se tyto možnosti spojily. Nejdřív jsem se moc nebavil, jen občas trochu pousmál nad povedenou scénou (automat s nápisem "vhoďte minci" a podobné lahůdky). Když jsem se ještě po hodině filmu podíval na hodinky, ulekl jsem se, že mě čeká ještě 40 minut a že to nemůžu vydržet. Postupně jsem ale přešel do úplně opačného stanoviska. Alphaville mě dostal a skoro mě mrzelo, že je tak krátký. U tohoto filmu víc než u jakéhokoliv jiného záleží na tom, jestli přistoupíte na jeho pošahanou logiku. Nepodbízí se, není to film pro každého jako Forrest Gump či Vykoupení z věznice Shawshank. Godard si jen tak sám pro sebe blbne, filosofuje a provokuje a je na vás, jestli se vám to bude líbit nebo ne. Mně nakonec vlastně tak nějak asi jo... (29.11.2010)