Vlhká místa

Jestli je knížka tak špatná jako film, tak jí snad radši spalte. I psaní této recenze je ztráta pár minut života. S filmo tvorbou to nemá nic společného, jelikož ta neuspořádaná série scének, které byli některé i dost za hranou, si nemůže říkat film. Mohl bych tady chrlit lávu a sypat popel x řádků, ale raději si pustím něco lepšího. Odpad a nedoporučuji. (12.05.2022)

Feuchgebiete eines Mädchen. Helen je taková alternativní provokatérka, žádná laciná štětka ze záchodků z diskošek. Skejt jí budete závidět, i když na něm normálně nejezdíte a věci, které by vám za normálních okolností připadaly hrozné, se vám na ní budou líbit. A možná by vám snad ani nevadilo stát se její Blutschwester. Problémem však je, že mentálně je trochu plochá jako ostatně celý film. Jestli byla snaha šokovat hlavním cílem, tak se to povedlo jen tak napůl, a pokud se měl divák zasmát nebo si z toho vzít ponaučení, to se nepovedlo vůbec. Přesto jsou Vlhká místa pěkně a vlastně i vkusně natočená, byť o ději by se dalo celkem slušně spekulovat. Přízvisko 'fekální, ale poetické', jak tu někdo psal, se hodí perfektně. (04.02.2014)

Chápu, že jde o naprosto zbytečný a chvílemi nechutný film, na který nejspíš brzo zapomenu, ale ta nekonvečnost a porušení veškerých tabu, to mě prostě zaujalo a celých 109 minut mě prostě dobře bavilo. Jen škoda, že v závěru nedošlo na nějakou tu hlubší myšlenku, nebo alespoň pointu, která by nám ukázala, jakým směrem nás film chtěl celou dobu vést. Takhle to vypadá že vlastně nikam, nebo možná někam mezi posranou postel a nadrženou holku. I tak nevadí. Film baví, rozhodně překvapí a pokud jsi úchyl, tak i potěší. (10.02.2015)

„Nemáš hlad“? Praštěná a absurdní hovadina…ale nutno uznat, že překvapivě dost zábavná a vynalézavá. Přívlastky o filmu platí také na hlavní rozpolcenou, provokativní a upřímnou hrdinku. A důvtipem, originalitou a děláním si srandy z žánrových klišé (kupříkladu ten nejklišovitější konec vůbec byla trefa do černého) jsou Vlhká místa rozhodně někde úplně jinde než ostatní (zde zmiňované) teenagerovské filmy o „tom“. Tvůrci si navíc rádi hrají s očekáváním diváka a Heleniny představy či sny na něj nejdřív nechávají působit jako čistou realitu a dávají si na čas s uvedením na pravou míru. Každopádně těch opravdu „vymazlených“ scén mají Vlhká místa celou řadu, namátkou „rozbor povrchu záchodového prkénka“, „porod“, „užívání si koly“, „pokrevní sesterství“ a nejvíc mě dojalo „přidávání ingrediencí do pizzy za doprovodu Na krásném modrém Dunaji“ (u toho jsem regulérně brečel smíchy). Takováto milá a nečekaná překvapení si nechám líbit a konkrétně tohle oceňuju slabšími 4*. „Přítelkyně?“ – „Jak se to vezme, máme teď něco jako… přestávku ve vztahu.“ – „Jak dlouho už?“ – „2 roky.“ (21.07.2014)

Fanúšikovia nechutných, úchylných a zvrátených filmov si možno prídu na svoje... Ale žiaľ (alebo našťastie?), medzi takých ja nepatrím. Aj keď treba uznať, že to bol naozaj odvážny film o rôznych úchylkách ľudskej (resp. konkrétne ženskej) intimity. Hlavná "hrdinka" mi prišla nehorázne nesympatická, či už svojim vzhľadom, no predovšetkým správaním. Najviac zo všetkého sa mi páčili tie zábery z Heleninho detstva, ktoré čiastočne vysvetľujú jej nevšedné správanie. Z mnohých scén mi zostalo mdlo, ale to bol asi aj cieľ tohto podivného nemeckého snímku. Dávam 1* za odvahu, vydarenú vizuálnu stránku filmu a zopár emočne silných dialógov, ktoré stoja za úvahu. Taký srbský film Klip, ktorý bol tématicko aj štýlovo podobný tomuto, sa mi pozdával oveľa oveľa viac. (05.01.2015)