Neon Demon

Popravdě jsem z tohohle kousku poněkud rozpačitý. Všechno zůstalo tak nějak na půl cestě. Ano, skvělá kamera je doplněná výbornou hudbou. A co dál? Na módní klipy je radost pohledět, jenže další přesah jaksi chybí. Thriller ne, horror v žádném případě a mysteriozní je hlavně název. Osobně jsem čekal více fantazie, napětí a zřejmě jsem měl úplně jinou představu démona. Trocha krve, trocha nahoty a dlouhé procházky. Pro mě na jedné straně málo artové a na druhé nedostatečně bizarní a hororové. Jelikož se na ty naleštěné obrázky hezky dívalo, dám 3*, ovšem zatím je pro mne, od Refna, nejlepší Barbar... (04.09.2016)

Bezkonkurenčně ten nejnudnější Refn, jakého jsem dosud viděl. Po rozpačitém Only God Forgives jsem doufal, že nám divákům "nezlynchovatí", tedy nestane se nesrozumitelným a pozérským, zatímco on se stal jen nudným... což je ale snad ještě větší zklamání. Mimoto asi málokterá sféra lidské společnosti nebo činnosti se mi hnusí víc, než sféra tzv. modelingu a všeho a všech okolo něho. A i když to nebyl tak úplně obyčejný a středoproudový film o modelkách, čerta starýho je mi do toho, jestli v něm byl nějaký ten symbolismus a surrealismus a kdoví co ještě, nebo že byl estetický, a že k němu hrála hezká hudba... prostě mě to nebavilo ani za mák. Nakonec ale přece jenom dávám slabou třetí, a to za Harringtona, za pumu, za dobrou poslední půlhodinu která leccos zachránila, a zvlášť za scénu s nekrofilní lesbou - až dodnes mě totiž vůbec nenapadlo, že by nějaké nekrofilní lesby mohly existovat. Jdu teď spřádat plány na námět a scénář pro nějaký hodně bizarní a perverzní film o nekrofilních lesbách, který pak bouchnu do Hollywoodu a už mě tady neuvidíte. A ty, Refne, jdi snad radši zase točit ty tvoje staré dobré filmy o pasácích, zlodějích a feťácích. (03.09.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Krásne úvodné a záverečné titulky. A nielen vďaka Martinezovi, ktorý sa profiluje do skladateľskej ligy budúcnosti. Tým ale nadšenie končí. Bude škoda, ak sa na Refnove filmy prestaneme tešiť a budeme na ne iba zvedaví. Akoby sa toho snažil docieliť, zabúdajúc, že najväčší úspech mu (nielen v Cannes) priniesol príbeh so srdcom (Drive), vyzdvihnutý osobitou réžiou. A nie iba réžiou samotnou. The Neon Demon je jednoduchý film s jasnou myšlienkou. Nie je žiadnou hádankou k vzrušujúcej intelektuálnej diskusii, akou Only God Forgives ako tak bol. A pri tejto priehladnosti a neprekvapivosti nahrádza možnosť precítenia príbehu čisto obrazovým rozprávaním, vizuálnym atraktívnom. A necháva diváka chladného a nedotknutého. Vidieť ho ale asi musíte, minimálne pre to uslintané bozkávanie mŕtvoly, ktoré sme v áčkovej produkcii ešte nemali. [Cannes] (20.05.2016)

Asi soukromý divácký zážitek roku, ne-li ještě za delší období. Od premiéry (v totálně natřískaném Světozoru) už dva dny v kuse pořád poslouchám nadpozemsky dokonalý soundtrack - a nemůžu ten film dostat z hlavy - Neon Demon je vizuálně neuvěřitelný, režijně vizionářský, a celkově za hranicí všeho, co jsem kdy viděl, Refn je naprostý génius, který mě dokonale dostal - už jenom trailer jsem si musel pouštět snad stokrát, jak mi přišel dokonalý. Naposledy jsem takto v kině umíral blahem snad u filmů Noční můra či The Guest, ale na Neon Demon to stejně nemá - to spojení absolutně dokonalého obrazu i hudby došlo vrcholu až zde - Neon Demon je dvouhodinový audiovizuální orgasmus, jakkoli to debilní klišé filmové hantýrky nemám rád. Stejně tak Elle Fanning v titulní roli předvádí něco neuvěřitelného a v tom filmu mě naprosto ohromila - já prostě pořád nechápu, jak může vzniknout TAK DOKONALÝ film, který se mi absolutně vším tak strašně trefí do vkusu, že mám po jeho zhlédnutí pocit, že můj život už nikdy nebude - a nemůže být - jako předtím. Po takovém filmu jsem asi vždy toužil, aniž bych to vlastně věděl - za mě by i 10 hvězd bylo málo. (22.09.2016)

Když si krása a nevinnost k sobě pustí šelmu prázdnoty, povrchnosti a závisti, čeká na ně smrt. Může banalita obsahu a pozérství formy zrcadlit svět, v kterém se vše odehrává? Publikum polarizující Dán opět uchvacuje obrazovými kompozicemi v elektromagnetickém poli Martineze; nekrofilie, chutné bulvy, výtoky z genitálů a muži v pozicích křoví zase zajišťují bučení nepřipraveného obecenstva. Baví mě, jak místní elitní hoši házejí vyprázdněnými manýrami a pubertálními provokacemi, ale zase jsou u Refna mezi prvními na značkách. Čekali jste snad něco jiného? Chápu vás, mám to tak u Rolanda Emmericha. Beauty is Vicious. (12.09.2016)