Bony a klid 2

Kam zmizel rytmus a spád filmu z původní jedničky? Skoro musím říct, že je velká škoda, že takto atraktivní námět příběhu zůstal naprosto nevyužitý. Co filmu láme vaz, do očí bijící zprzněný scénář. To mě hodně zklamalo. Při nejlepší vůli nic zde nezaujme. A ještě ke všemu nevtipný humor. Netřeba snad podotýkat, že pocit totální ztráty času s tímto filmem byl zřejmý. Nebudu hodnotit hvězdičkami. (26.10.2014)

Pokračování Bonů po 27 letech muselo zákonitě přinést menší rozčarování, ale velice mě potěšil Roman Skamene. Ač v trochu jiné roli, než v prvním díle, jeho přirozená naivita, drzost a humor ho přivádí do situace, že je mi sympatičtější, než poprvé. Celkově výkony herců zaostávají za prvním dílem, ale myslím, že se v tomto případě nedá srovnávat, tohle je docela jiný film. (07.07.2017)

Jednička se pro mě stala kultem, i když jsem ji viděl teprve nedávno, takže nemám potřebu další Bínyho trampoty splachovat do odpadu. Pravda, Olmer je evidentně docela senilní a hlavně ho brutálně sere současná společnost, takže po více než deseti letech, kdy ho nepustili dál než do televize, vylezl z nory a natočil film, kterým tu nasranost mohl ze sebe konečně vyventilovat. Jeho styl je nečekaně hravý a v rámci české chcípácké tvorby působí dokonce moderněji než někteří jeho o dost mladší kolegové. Bohužel vyprávění je hrozně zkratkovité a zmatené. Vztahy mezi postavami nedotažené a jejich motivace nijak nevznikají, ony prostě najednou přijdou. Odkazy a prostřihy na jedničku vůbec nevadí, přicházejí ve vhodnou dobu a částečně kompenzují nedotažený scénář. Největší zápor je účast neherců a rádoby herců (Jeníková, Chytrová, Kopečný). Nedorost má sice pořád slušné charisma, ale působí zbytečně divadelně. To Skamene si svou životní roli užívá. Možná to bude i tím, že s ní má hodně společného. (06.10.2014)

Dlouho jsem váhal, zda na druhý díl výborný jedničky jít, ale nakonec jsem si řek, že to pojmu jako odměnu panu Olmerovi za skvělou jedničku a usadím svoje pozadí do kina. Bony a klid 2 jsou však jen potvrzením, že českejm tvůrcům pokračování prostě nejdou. Navíc u Vítka Olmera platí, že jeho žena je vydařenější než všechno jeho filmy po roce 1995 dohromady. Ve filmu naprosto absentuje náznak reality, tohle není příběh z dnešní doby, ale kraví, kozí a slovní hovna nakydaný na sebe a pořádně promíchaný. Umím si představit, že Vítka Olmera sere v týhle době to samé co většinu národa, banda gaunerů ovládající tuhle zem, jenže zatímco při sledování jedničky Bonů jsme si říkal "ty vole já snad sleduju přímej přenos ze života veklasků", teď jsem si říkal "co všechno jsem já vůl moh mít za 180Kč" . Jak může mít film atmosféru, když většina dialogů je jak z dikobrazu a místo normální komunikace, mezi sebou postavy neustále hláškujou a pitvoří tak nejen sami sebe, ale i celej příběh. Další obrovský zklamání jsou herecký výkony Honza Potměšil, Veronika Jeníková a především Pepa Nedorost, charisma je prostě pryč, nefunguje, ani jednomu jsem jejich motivace prostě nevěřil. A Roman Skamene ? Měl to těžký s takhle pitomě napsanou postavu ve vážným thrilleru prostě nemoh obstát a pokud se mělo jednat o komedii, tak to pardon, ale humor vypadá jinak. Aby té hrůzy nebylo dost, své si řekla i kamera, všechny ty zpomalovačky a zrychlovačky, obtáčečky, co to jako mělo bejt ? Jak to mělo filmu pomoct ? A těch "retroflasbacků" bylo fakt až moc, to už nám moh Vítek rovnou pustit jedničku a udělal by líp. Nejhorší je, že celou dobu mě bylo úplně jedno jak se příběh vyvine. Proč tam Vítek zase zamotával ten sex, to bylo tak násilný a zbytečný. Já jsem ten poslední kdo by kritizoval pohled na nahý ženský, ale k čemu tady ty záběry na prochazejíí nahý prdele byly dobrý, proboha ? Typicky česky křiklavej product placement je taky něco děsnýho, nikdo se nenamáhá dát příběhu souvislost, ne už toho nechám, to fakt nemá cenu kastrovat něco co už je dávno vykastrovaný. (27.05.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)