Predestination

Pustíte si film o cestování v čase a celá první půlka je o transce, která se v baru vykecává barmanovi o tom, jak se stala transkou, aniž by v tom figurovalo jakékoliv cestování v čase. WTF? A pak přijde druhá půlka, kde se ten deficit cestování v čase brutálně dožene a skončí to tak, že by se z toho zavařil mozek i Shyamalanovi s Nolanem. Celé je to přehledně natočené, má to atmosféru a Sarah Snook je skvělá. WTF roku. (26.11.2014)

Ach jo. Skoro celou dobu se to tváří jako zatraceně dobře vystavěný příběh, ve kterém je časový paradox pouhou hybnou silou k akci zajímavých a netuctových postav, aby to nakonec ve finále bylo, jako už mnohokráte předtím, jenom o tom paradoxu. Do druhého dílu prosím o instalaci Joshe Brolina, testosteronové verze zde přítomného Ethana Hawka. (04.12.2014)

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

Klamlivý trailer navnadil na trošku iný žánrový zážitok, tvorcom však toto zavádzanie tentokrát nevyčítam. Naopak, užívam si novátorské veci, tvorivých ľudí, ktorí sa neboja ísť proti klišé a stavajú na diváckej dezilúzii. A tá je podstatou tohto filmu. Pokiaľ spočiatku má človek pocit, že pôjde o ďalšiu podarenú a nenáročnú time-travel akciu, postupom času sme svedkami konverzačnej drámy, ktorá je štúdiom ľudskej identity a vyvrcholí to šialenou sci-fi pointou, nesúcou sa v duchu gréckej tragédie. Okrem toho, že všetky časové prešmyčky, paradoxy a hlavne záverečná pointa prinútia diváka premýšľať, tak má film aj silný emočný index, zmysluplné dialógy a poctivé herecké výkony. 85%. (25.11.2014)

Sci-fi příběh plný časových paradoxů, jehož suverénním vrcholem je první polovina ve znamení retrospektivního vyprávění o jednom neobyčejném lidském osudu. Kdyby byl celý film natolik strhující a atmosférický jako tato úvodní pasáž, která mi jen krásně sladěnými záběry na obličeje obou diskutujících hrdinů způsobovala příjemné mrazení, jednalo by se o absolutní a dosud nevídanou pecku. Jenže posledních třicet minut mi nejenže až příliš zamotalo všemi časovými posuny hlavu, ale také zcela narušilo dosavadní harmonii vyprávění, díky níž jsem doposud neskrývaně chrochtal blahem. Jakoby odvážní Spierigové chtěli sdělit strašně moc, ale zatímco v úvodu jsem jim to žral a věřil, v závěru jsem skoro neposlouchal.... Velká škoda. 70% (08.07.2015)