Tři bratři

Tak takhle to bohužel nejde, Svěráci. Oceňuji sice řadu režijních a řemeslných nápadů typu vlk, či nějaký ten záchvěv typického svěrákovského humoru. Po scenáristické stránce to však větší bída snad ani být nemohla. Trojice příběhů totiž nejen, že k vykrádaným klasikám nepřidává zhola nic nového, ona je navíc převádí snad tím nejlínějším způsobem. Všechno je tu divně zkrácené a vlastně tu nefungují ani základní pohádkové propriety a zákonitosti. Proboha, dyť ty tři bráchové zde vlastně ani nic neudělali a ten šťastný konec dostali bez toho, aniž by se napravili či nedej bože něco udělali! První brácha je tak jen ve správný čas na správném místě, tomu druhému ke štěstí stačí, když přijde jako vůl třikrát k tomu samému baráku a o pedofilní lince se raději ani zmiňovat nebudu. Prostě slušné wtf, které ještě více kazí nepovedené a překvapivě i nemelodické písničky. Dost možná nejslabší Svěrák ever. 50% (25.10.2015)

Jak na to tak koukám, tak je dobře, že Svěrák po Koljovi nešel do Améru. Vždyť by nám tam ještě udělal ostudu. Lituju, že pojem trezorové filmy už se dneska nenosí. Měl bych ideálního adepta. Tohle bych čekal od některé nuly z českých televizních seriálů. Asi je rodina Svěráků k senilitě náchylnější víc, než zbytek populace. Jinak si posledních 15 let jejich tvorby neumím vysvětlit. Měli skončit Tmavomodrým světem, na vrcholu. Vratné lahve se sice ještě jakžtakž daly, ale tak nějak jsem to považoval za rozloučení s otcem a byl jsem ochoten jim hodně odpustit, jenže ono nic. Toto je naprostý nesmysl. Nudné, trapné, s Klusem a spoustou písní, které tam jsou zbytečné a jen ruší. Pokud budu moct, budu to držet i mimo dosah svých dětí, protože je nechci unudit k smrti v tak raném věku. (24.03.2016)

Jsem více ctitelkou tvorby Svěráka Zdeňka, nežli Jana, ale tady je to zřejmě poprvé, kdy jeho scénář zavrhuju. Takto si totiž představuju tvar, který měl syn otci hodit na hlavu, tak jak se to přihodilo během příprav Vratných lahví. Dále mi extrémně vadí casting, kdy i v každé jednozáběrové roli musíme mít nějaké ty populáry - příkladně sudičky v pohádce o Růžence představované Rottrovou, Bittovou a Černockou, stejně jako ty hlavní role jsou svěřené takovým celebritám Klusovského a Dykovského typu. V dalším plánu mě pak zabíjejí všechny ty Čvančarové a Míčové, kdy se nám ty herečky vůbec nesnaží hrát jinak, než ve svým dospěláckých projektech. Lábus už zřejmě dávno zapomněl, kterého je pohlaví a tak by se dalo pokračovat dále a dále... Ze širšího hlediska bych si sice dovedla představit takto rozehranou Šípkovou jako samostatnou muzikálovou pohádku a vlastně bych se s ní i potěšila, kdyby alespoň ten princ byl jiný. Způsob jakým je tu udělaná Červená Karkulka mě nechává klidnou v tom slova smyslu, že verze se Zdenou Kavkovou z roku 1920 tímto zůstává cele nepokořena. Mít tu na místo vlka Jerseyského ďábla z papundeklu fakt nepotřebuju. Navíc pohádka 12 měsíčků už svojí celovečerní podobu nedávno získala a i proto bych do toho triptychu volila jinou. Chtělo by to něco, co by více navazovalo a nebylo to spojené jen vyloženě náhodně. Těch normálních princezen či dívek (nikoli malých holčiček) máme k výběru dostatek, není tedy důvod kombinovat klasický mustr o zakleté krásce s dětskou Karkulkou a naprosto mimoňskou Maruškou, která si beztak svou pohádku odehrává sama a její příští manžel jde akorát zrovna okolo, když už je po všem. Nicméně interakce s diváky do cca osmi let funguje a to pro ospravedlnění existence takového tvaru - zdá se - postačuje. Otázkou zůstává proč identická Troškova láska k idealizovanému vesnickému baroku je v jeho filmech haněna, zatímco identicky aplikovaný nápad u Svěráka by pojednou kýčem být neměl? (29.08.2014)

Splácanina tří pohádek s podivnou propojeností, která místy docela dobře pobaví, ale některé momenty jsou tak stupidní, že i ty děti nad tím musí kroutit hlavou. První pohádka celkem fajn, ale takhle rychle odvyprávět to prostě nejde. Třetí naopak hrozně zdlouhavá, ale to bylo spíš nezajímavostí pohádky, neustálým zpěvem a tím, že už jsem prostě doufal v konec a on stále nepřicházel a nepřicházel. Druhá pohádka byla zase naprostá šílenost, ale aspoň docela zábavná. V celkovém pohledu se mi to moc nelíbilo, prostě takovýmto způsobem naňahňat tři pohádky do jedné asi nebyl dobrý nápad. I když podle některých ohlasů zřejmě byl, nechápu... 55% (03.09.2014)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)