Tři bratři

Řekl bych to asi takhle - od Lotranda A Zubejdy je to skoro dvacet let, a nikdo jaksi nemládne, ale... panu Svěrákovi staršímu se jaksi nestávaly "věci" jako nesrozumitelně drmolené texty "aby to nějak vyšlo a bylo to vtipné", ani že by některá z postav zpívala "říkají mi čééérvená, že jsem takhle zbárvenááá", aby nám bylo po chvíli jaksi mimochodem objasněno, že to bude trochu jinak, a sice tak, že se slečna jmenuje po rodičích příjmením Červená. Nemluvě o pedofilním (i na hebefilii je Karkulka moc malá) nádechu celé prostřední části, kterou autorské duo Svěrák-Uhlíř vytěžuje dokonale svoji snad dvacet let starou minioperku (každý potřebuje na stará kolena ještě nějaký ten groš zarobiť, že...). Prostřední pasáži naštěstí vévodí co do odpudivosti/hrůzostrašnosti/směšnosti skvěle vyvážený Vlk (mimochodem skoro žádná animatronika ani CGI;)), který je ale zas na druhou stranu srážený kýčovitými počítačově doanimovávanými voštomilými lesními žvížátky. A to jsou všechno jen jednotlivosti, kterých ve Třech Bratrech není málo. Horší je, že tu je problém i... řekněme koncepční. Nepochopil jsem narativní záměr ohledně "vyléčení" "špatných vlastností" jednotlivých bratrů, nebo spíš to, jak dokonale se autorům podařilo zbavit tento hlavní hybný moment celé pohádky jakékoliv zajímavosti. Prostě se to vždycky tak jako mimochodem stane - a pan Svěrák starší nám to coby vypravěč okomentuje, kdybychom to náhodou nepostřehli. A i když se s manželkou vždy hádáme, zda třeba bratr Dyk skutečně projevil nějakou odměny hodnou charakterovou progresi, nebo to byla nedotažená scénáristická haluz, je neoddiskutovatelné, že v ohledu děje tenhle příliš krátký a zdrcnutý slepenec nevyšel. "Bohužel" jsou tu ale ještě nesporně dobře trefené herecké výkony, humor situační (i s trochou satiry) i slovní, a vpravdě monumentální hudební kulisa. I když ozvláštnění irskými motivy mi tedy přišlo poněkud mimo, a frekvence výskytu nesrozumitelných pasáží ve zpívaných promluvách jednotlivých postav (což se někdy zvrhne v písničku, někdy ne) je opravdu neodpustitelně velká. Ale co naplat, nemůžu se donutit to celé zatratit a podrobit nemilosrdné ideologické kritice, protože nejde nemít na paměti, že je to hlavně pohádkový muzikál pro děti. Ale mám vážné pochybnosti o tom, že si i jako takový zaslouží v globálním srovnání červený statut. Proto 60%. No dobře, možná taky proto, že tu Karkulčinu písničku vždycky nemůžu půl dne dostat z hlavy:) (30.06.2015)

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)

Svěrákové klamou filmem. Na pozadí Čechům dobře známých pohádek totiž rozehrávají těžce stravitelný epizodický kýč, který často drze hraničí s až infantilní trapností. Z na první pohled opovážlivé frašky a jakéhosi tvůrčího úkroku stranou se ovšem při podrobnější divácké analýze vyklube brilantní tuzemská odpověď na Hooperovy Bídníky, která se nebojí svěžích komediálních prvků ani širšího sebe-parodičtějího záběru. Dnešní dětská generace si těžko mohla přát kouzelnější převyprávění třech známých pohádek: to nakonec nejenže nepostrádá úderný ostrovtip, fungující moralizování a hravou výpravu, ale dokonce se v něm dočkáme na české poměry velice slušných počítačových triků. Komenský by měl radost, nic vhodnějšího než "škola hrou" mě totiž den od zhlédnutí nenapadá. (31.08.2015)

Po dlouhé době KINO zážitek! :) Moje volba se mi vyplatila. Sázka na Svěráka byla výhrou v loterii, protože tak skvěle udělanou pohádku jsem dlouho neviděla - očividně i dnes se dá natočit kvalitní pohádka s mladšími a zároveń osvědčenými herci a nepůsobí nemastně - neslaně (porovnávám se všemi těmi novými pohádkami, co vychází na Vánoce a zklamou). Pohádka je hodně zpívavá, což mi vůbec nevadilo, využití třech pohádek, které všichni dobře známe a dát jim nový rozměr, se mu povedlo. Nic otřepaného a ohraného tu nenajdete, pouze opravdu milý a chytrý humor, propůjčení hlasů a zpěvu zvířátům, perfektně odporného vlka a chytlavé písně. Po delší době mi udělala česká tvorba VELKOU radost. Nehledě na další pochvaly typu - výběr zrovna Hluboké, skvěle propůjčený hlas Pavla Lišky ála holuba, tři sudičky, Zdeněk Svěřák jako vypravěč a tentokrát netrapný Lábus. Jen tleskám! (17.08.2014)

Docela lituji, že jsem nepodpořila návštěvou kina tvůrce této pohádky a počkala jsem si až mi kamarádka půjčí dévédé. Moje skepse ze současné české filmové tvorby zapříčinila i nepochopitelnou nedůvěru v mého oblíbeného scénáristu a herce Zdeňka Svěráka. Sypu si popel na hlavu ... Lyricky podaná pohádka o Třech bratrech je opravdu velice zdařilá, originální! a neskutečně vtipná. Z každého záběru dýchá cimrmanovský duch, líbí se mi narážky a humorné detaily, díky kterým mi nezbylo nic jiného, než dát plný počet hvězd. A to i přesto, že ta pedofilní vložka stran jednoho z bratrů a Karkulky mi byla víceméně nepříjemná. Jsem si jistá, že kdybych si to četla nebo viděla na prknech divadla našeho největšího, českého génia a vynálezce, s chutí bych se tomu zasmála, ale vidět to ve filmu, kde hraje malá holčička, mladší než moje dítě ... no, divné. Pobavil jak Pavel Liška v roli holuba, tak i takový měsíček Mirek Vladyka, který chtěl hasit vatru po svém. (02.01.2015)