Ranhojič

Dávám čtyři hvězdičky s tím, že zdejších 79% je přeceněných - filmu by lépe slušelo tak 72%. Film nadhodnocuji, protože přestože je předvídatelný, neoriginální a klišoidní, byl Avicenna značně zajímavou osobností (scénář vychází z románu a ne jeho skutečného života) a středověké lékařské prostředí člověk nevidí často. Na evropský film nadstandardně dobré. (01.01.2015)

Přestože je Ranhojič čistě Německý film, Philipp Stolzl vsadil zejména na Anglické (Evropské) obsazení. Asi moc dobře ví, že němečtí antiherci z Kobry 11, Doktora z hor, Komisaře Rexe a Sestře Stefanie na takhle kvalitní snímek nestačí. I když, možná by zvládly ty nemocné a ani by se nemuseli trávit hromady času v maskérně, od přírody většina z nich vypadá jako by prodělali nějakou tu vážnou/smrtelnou nemoc... A za to mu opravdu děkuji, protože díky tomu jsem si Ranhojiče opravdu užil a nebojím se mu napálit plný počet sluncí. Za mě 85% (13.09.2014)

Ranhojič je film, který z hlavy nedostanu pěkně dlouhou dobu. Filmu jsem sice ignoroval 4 roky, ale po dnešním zhlédnutí mám chuť si dát facku, jelikož takový historický pohádkový orgasmus jsem opravdu nečekal. Drsné prostředí 11. století, kde je všude pouze špína, zloděj, nemoci a chudoba je opravdu silně věrohodná. Sympatický Tom Payne má chuť se vzdělávat v oboru medicíny a léčit nemocné lidi a proto se vydá do Persie, kde jsou vědecky i technologicky dávno popředu než v Evropě( Je až s podivem, že v 11. století už uměli operovat oči). Film je neskutečně poučný a chytlavý od první sekundy, má několik hodně silných scén ( Seslání černé smrti na město, brutální léčící metody Stellana Skarsgarda,první operace tedy nahlédnutí do lidského těla poprvé na světě, či závěrečné nervydrásající finále. Neskutečně krásný, emotivní, brutální a poučný film. Z historických filmů dost možná, to nejlepší,co jsem kdy viděl. 100% (01.12.2017)

Teda, jsem překvapen. Po delší době (asi od Agory) velkolepý historický film, který okázale nestaví na bitvách a jiných opulentních výjevech, ale docela slušně pracuje s charaktery, byť celkem černobíle. Nějaké to multikulturní poselství se tu najde, avšak zde dává smysl. Muslimský svět byl fakticky v té době vyspělejší i tolerantnější než křesťanská Evropa. Události zobrazené zde sice historicky příliš neodpovídají a konec mi úplně nesedl, ale přimhouřím oko. Můžu doporučit. (09.05.2014)

Marně se snažím ujasnit si svou sexualitu a má ženskost leckdy vítězí, proto odkládám v podobné hebkorůžové dny Stelony i Árníky do šuplete k ostatním šidítkům a chci si prožít dojemné chvilky. Oh ano, miláčkové, politoval jsem nejednoho pacienta, kterému nebylo dáno dočkati se moderních výdobytků lékařské vědy, díky čemuž by zdechl po úspěšně provedené apendoktomii někde na Bulovce na příjmu, to vše krzevá týdny hnisající opomenutý peán, zašitý pod pupíkem namachrovaným šamanem. Chm. Dalo se na to dívat i bez lokální narkózy v čelním laloku. Pravda, Íbn Síná žil trošičku odlišný život, než jak jej pro ukojení svých potřeb vymalovali Gordon s Bergerem, ale to neva, protože byl musulman, je ťuhýček a... a... to máte za jedenácté září, ha! (22.09.2014)