Spása

„Sám nemáte šanci!“ Přiznávám, že jsem snímku před projekcí kvůli hloupému národnostnímu předsudku příliš nevěřil. Po zhlédnutí nutno omluvně dodat, že zbytečně. Dánové (spolu s koprodukčními partnery) se opravdu vytáhli a pominu-li upozornění na dánské reálie a samozřejmě jazyk, podařilo se jim natočit velmi čistokrevný western. Možná poněkud přímočařejší (či jednodušší, chcete-li), ale přesto dost kvalitní. Kupříkladu už jen fakt, že tvůrci hned na začátek dají jasně najevo, že hlavní hrdina je bývalý voják, pak nemusí v divákovi vyvolávat pochyby ohledně schopností, které poněkud nekorespondují s prací obyčejného farmáře (podobné je to s pohledem na to, kolik vydrží, což začalo krapet drhnout až v závěru). Vůbec se mi konec líbil (pokrytectví vs. smíření) a bylo mi dost jedno, že byl předvídatelný (ostatně jako celý film). Z detailů bylo úsměvné snad jen to, jak v nekonečném dešti nikomu nezvlhly náboje, což je ale na druhou stranu vlastně jen prkotina. Tak či tak, The Salvation je poctivá žánrovka, která si v mých očích zasluhuje slušné 4*. „Nebudou to poslední lidé, které tady Delarue zabije.“ – „Ne. Nejspíš ne. Ale vaše smrt nám poskytne trochu času.“ (26.01.2015)

Celý je to dost líný, úvodní bezmoc vás navíc dost vysaje. Akce je víceméně až na závěr, takže zbývá atmosféra – westernovým fandům se to možná bude líbit, nese se to v tom oldstylovym duchu –, jinak průměr. Pustil jsem si to kvůli Evě, ale ta má spíš menší, neukecanou roli. # [monitor, 5.1] # příběh *** | hudba *** | humor – | akce * | napětí * | pustil bych si znovu ** (24.11.2014)

Vynikající přímočará žánrovka, která zkušeně pracuje s osvědčenými filmařskými postupy. Na tomhle filmu je krásně vidět, že není vždy třeba se pokoušet o originalitu, zvláště u podobných čistě žánrových snímků. Chápu, že někomu může vadit spousta digitálního balastu, nicméně na obranu je třeba říct, že ačkoliv je ho opravdu hodně, nikdy není v popředí scény a nestává se tedy výraznou součástí děje. (27.02.2021)

Poněvadž to tady každý vychvaluje tak zapáleně, až mu nadšením vytékají tělní tekutiny i z otvorů, ze kterých by běžně tvarovanému člověku v žádném případě vytékat neměly, a to ani po pobodání loveckým nožem, tak zde musím uvědoměle utrousit špetku té kritiky. Předně bych se chtěl pozastavit nad syndromem premortální žvanivosti, kterým trpí každý správný padouch v okruhu jednoho filmu. Ten se totiž bohužel nevyhnul ani našemu, do posledního strupu pečlivě prohnilému, děsivému banditovi, z jehož očí prýští nenávist o síle dvou a půl satanů, a který by vás byl schopen zabít i knedlíkem, kdyby ho měl po ruce. Tyto situace jsou vždy precizně modelové a v podstatě se jen kopírují; náš hrdina leží zraněný na zemi, byť jeho tělo během filmu spolykalo víc kulek, než průměrná šlapka během standardní směny ve Stodolní, ale to nevadí, protože běžný divák si napětím prokousává rty a nehty se sveřepě dobývá do opěradla semišového gauče. Když v tom k němu přistoupí hlavní záporák. Ten, ač po celou dobu filmu střílel postavy do hlav rychlostí Breivika, nyní stojí před hrdinou a za žádnou cenu si neodpustí tradiční monolog typu "...chci ovládnout celý svět, protože Frýdek-Místek je mi moc malej a ani ty mi v tom nezabráníš...", nebo "...ano, to já jsem ti zabil matku v tu noc, kdy sis u stánku dával načos s kečupem...", případně "...vyprstil jsi mi psa ty zmrde a to se nedělá...", asi proto, aby si hlavní hrdina mohl dvě sekundy před smrtí překvapeně říct "ty píčo, dobrej tah vole!". A zatímco si divák z nervozity začíná propocenými dlaněmi resuscitovat hrudník, z dáli se zjeví druhořadá postava, jež zmizela v polovině zápletky, aby se mohla zčistajasna vynořit na konci filmu a v poslední pikosekundě zachránit situaci, sejmout záporáka a šukat s hlavním hrdinou až na věky věků. A všichni jsou hepy jak kráva. Tak téměř identické to bylo i v tomto filmu, což je škoda, že se takové klišoidní momenty prodraly i do filmu, kde je střílení dětí do spánku běžnější než čištění zubů. Ale jinak to bylo relativně koukatelné. Závěrem nutno podotknout, že jsem si film málem ani nepustil a to z důvodu přítomnosti Evy Green, poněvadž mě poslední dobou začíná solidně srát, neb je namrdaná v každém druhém filmu a já začínám mít strach si v šest na Nově pustit Ulici, aby tam ta jebka na mě nevyskočila. Ovšem ještě víc, než ona, mě iritují všichni ti stydkými pysky neposkvrnění frustráti, co nad ní dlachní ocasy rychlostí čtyř ejakulací za masturbaci a neustále ji vyzdvihují do nebes sexuálních ikon. Hovno. Měli byste přeleštit svícen nad něčím kompaktnějším. A pak i šulina. (29.10.2014)

Umělotina ve všech ohledech. Umělé postavy, umělá drsnost, umělý vizuál a umělé efekty. Ničemu a nikomu nevěřím jedinou větu, Mikkelsena nevyjímaje. Filmů o pomstě je tolik a většina z nich má jen a pouze tu myšlenku "něco se mu stane a pak se pomstí", zbytek domalujeme za běhu a bude to tak drsné. Tudíž se mu něco stane, nějak se pomstí a mně je to úplně jedno. Pro mnoho tvůrců zřejmě ohromně sexy motiv, ale mě už to utahalo. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že ta severská vlajka něco změní. (24.10.2015)