Gemma Bovery

Po poněkud protáhnuvší se akci s kolegy z práce se mi stále nechtělo spát, a tak jsem se rozhodla podívat na Gemmu Bovery, kteréžto dvd jsem před nedávnem zakoupila… Při mých lingvistických schopnostech to bohužel bude znamenat, že budu muset film zhlédnout ještě jednou, jelikož na francouzštinu s anglickými titulky bez problémů a na poprvé bych oba jazyky (případně alespoň jeden z nich) musela opravdu umět… A to pro mě nebude žádná výhra, neboť ten film dokázal zahrnout takřka všechno, co v životě nemusím. Paní Bovaryovou jsem nečetla a ani žádné zpracování neviděla a obávám se, že na první setkání s touto ženou, nebyl výběr filmu, pro nějž byl předlohou komiks, zrovna pro mě to pravé ořechové… Ale už se stalo. U mě nebyla důvodem ke zhlédnutí magneticky přitažlivá Gemma (jak zde přiznala většina spolukomentujících pánů) ale můj důvod byl takřka identický, jen zase brán ze ženského pohledu (byl jím kanadsko-francouzský hoch s tváří Adonise z muzea v Louvru), takže i já bych našla nějaké zajímavé momenty, už jenom ten, že někdo další také žije ve světě literárních hrdinů a pak mu uniká život skutečný (nebo se aspoň neodvíjí podle jeho představ). Závěr byl z tohoto úhlu pohledu skutečně velmi zajímavý, i když naprosto nekorespondující s předchozími vztahy v rodině pana Jouberta; řekla bych, že se autorka předlohy nebo autoři scénáře k filmu mrkli na internet a zjistili si, se kterouže další dámou bývá paní Bovaryová srovnávána… Konec (nejen filmu) byl taky mírně pozměněn oproti dílu klasickému, uvidíme, co řeknu při dalším zhlédnutí, na charakteristiku hlavních postav bych si (až na hlavní hrdinku) zatím netroufla a ji už tady zase ostatní komentující, kteří jsou vesměs chlapi, zhodnotili lépe a u Nielse si zase počkám na to další zhlédnutí, zatím si myslím, že mu Télemachos v Odysseovi či sebestřednej, rozmazlenej fracek Nicolas v Imaginárních láskách (i když tady takovej měl být vlastně taky) a dokonce i věčně šťastně nešťastnej Mathias v You and the Night sedly lépe (i když ta bílá květina k němu rozhodně pasovala); teď mohu za sebe říci, že mě film nijak nenadchnul, ale zase ani nijak vyloženě nenudil, ačkoli nebyl moje krevní skupina (to je tak když se někdo dívá na film v jednu ráno a z úplně pošahaných důvodů). (27.03.2015)

Jedna anglická potvůrka se přistěhuje do francouzský vesnice a místní chlapi z toho maj v kalhotech jaro. Gemma Bovery je červené knihovna jak když vyšije. Umím pochopit, že ve Francii vegetovala na předních místech v návštěvnosti. Vyprávění příjemně plyne, v žádným směru netlačí na pilu a Gemmička je tady super krásná, ale je to prostě o ničem. Naštěstí jsou to francouzi a ty jak známo uměj dokonale vymazlit závěry svých filmů a zdejší epilog je fakt hodně zábavný lahůdkářství. (23.11.2014)

Príbeh na motívy Flaubertovej Pani Bovaryovej, ktorého hlavnou zbraňou je krásna Gemma Arterton (zhodou okolností s rovnakým menom ako hlavná hrdinka). Okrem nej (mám na mysli fyzickú krásu a telo, ktorou dokonala zahrala femme fatale) a pekného francúzskeho vidieku však Gemma Bovery nemá čím zaujať. Poznámka: prečítať si Pani Bovaryovú. (27.02.2022)

Šest hvězd. Ne za film, ale za způsob, jak někdo dokázal využit erotický potenciál krásky jménem Gemma Arterton. Z profilu je v jednom záběru hodně podobná Laetitii Castě, v ostatních ale jako femme fatale kraluje a já marně pátrám v žebříčcích a paměti, jestli se v mé současné filmotéce prohání nějaká větší kočka. A Fabrice Luchini, co hrál ve filmu S Molièrem na kole, tomu dodává humorně-satiricko smutný charakter vypravěče. Od jeho prvního pohledu na Gemmu jsem ho naprosto chápal, a cítil s ním. Když se Gemma se světem v pozadí otočí od okna, každý básník zapomene verše, natož advokátsky stylizovanou odpověď. Ten konec je sice hodně free, ale co už, víc než příběh mě tady zajímal způsob, jakým se pracuje s obrazy ženy svůdnice, s prototypem nešťastné, ale nádherné dívky uvězněné v manželství. Jason Flemyng prototypem Jiřího Schmitzera, Niels Schneider je zase francouzským Ryanem Phillippem. Střetnutí lahodné francouzštiny s brilantní (patrně londýnskou) angličtinou, jimž je rozumět každé slovo (a to jsem si myslel, že jsem francouzsky nikdy neuměl). (29.01.2015)

Konecne sa Anna Fontaine ako reziserka ukazala, ze je schopna antocit  kvalitny film, nielen same plane nudne dlhe roztahane srajdy typu Comment J´ai tué mon pere , Entre ses mains 2005 ap. Anglicky par sa nastahoval do francuzskej Normandie a spravaju sa ako postavy z isteho romanu. Reziserka  netlaci na pilu, sceny plynu volne, ba i humoru  trochu sa objavilo. Maximalne prijemna oddychovka, konecne po  tomto filme sa oplati sledovat  i rezisersku tvorbe Anne Fontaine   77 % (26.11.2022)