Tarantule

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)

I když se pavouk zapojí do akce až v poslední čtvrtině filmu, celým snímkem probíhá již od počátku, kdy sledujeme smrt profesorova spolupracovníka, napětí a neklid. Ocenit je třeba solidní speciální efekty. Tvůrci dali přednost před plyšovými loutkami živému sklípkanovi, čímž dodali na věrohodnosti. Prolínačky, zadní projekce, zkreslená perspektiva a modely dokážou v některých záběrech vytvořit dojem skutečnosti, až musí trikaře ocenit i ti, co vyrostli na počítačových efektech. Dnes už klasický monsterfilm od Universalu sice tolik nevyděsí, příznivce podobných snímků ale jistě potěší. Hodnocení z minula ponechávám. (26.03.2020)

Tak vida - Eastwood začal u filmu jako pořádný hrdina! Celkově je film poměrně vtipný a pavouk dostatečně "realistický" (je ho ale přece jenom moc málo), jenom mě mrzí, že se vraždícími monstry nestala ta přerostlá morčata - to by bylo ještě zábavnější anebo, že jsme nemohli nadále sledovat vývoj profesorova obličeje - už se mi začínal celkem líbit. (22.07.2005)

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)

V padesátých letech vznikalo hodně zajímavých filmů, jejiž realizaci si v dnešní době lze již těžko představit. Neměly by v žádném případě takový ohlas jako tenkrát a všechna atmosféra 50. let by se vytratila. Jack Arnold tyhle filmy točit uměl a to dokazuje i ve své Tarantule. Je to příjemná podívaná s dobrými herci a jedním pěkně vypaseným pavoukem, kterého by určitě nikdo nechtěl potkat. (15.10.2011)