Blue Ruin

Není to špatné, pomalu plynoucí obrazy, skládání si střípků skládačky, z bezďáka je zde najednou mstitel, oči vykulené, boží hovádko, ale nakonec dosáhne svého. Při tom pomalém ději ale člověka napadají různé věci, jako třeba kde je policie, co je to přesně ten klan zač (kromě pár náznaků nic podstatného nevíme), jací to byli ti rodiče hlavního hrdiny, a hlavně proč se celou dobu schovával ten chlápek jako bezďák. Pokud mu hrozilo nebezpečí, proč nešel hned se bránit, pokud mu nehrozilo, když třeba jeho sestru (nebo to byla bývalá manželka?) nechali na pokoji, tak se neměl proč skrývat. Proč by až propuštění jednoho z bratrů mělo spustit tuto lavinu? Navíc mi hlavní hrdina s výrazem "neumím do pěti počítat" poněkud lezl na nervy. Asi měl být antihrdinou, do něhož by to nikdo neřekl, ale pak se najednou dozvíme, kde dělal předtím a kamarád mu pomůže. Taky tak nějak najednou. Vše se vlastně dělo jakousi náhodou, i to, že se všichni přihnali do lovecké chaty jen kvůli jedné zprávě, když předtím tam vidělo nějakých pět zpráv. Fakt divné. Má to zajímavou náladu, atmosféru, rozvíjení děje, ale raději nad tím nijak hluboce nepřemýšlet a pustit z hlavy. (21.07.2014)

ČSFD Hodnocení 11.7 2016 | 66% | "Klíčky jsou v autě" Ze začátku orgastické momenty slávy a přitažlivý vyvrcholení jako u Drive-u. Pomalu svižné scény, překrásná atmosféra, dechberoucí audiovizuální stránka. Bohužel mi přišlo, že od půlky filmu tomu začínal docházet ten pravý šmrnc, ale ke konci jsme se dočkali něčeho skvěle pojatého za vlastní koule, leč skvěle se nám celá zápletka vysypala přímo před oči. (07.07.2016)

Ko-hout, nebo ko-ko...?¬         Tenhle snímek o pomstě mi způsobem projevu připomíná romány L. Céliného, kdysi proslulé, budící dojem, jako by na pozadí příběhu mělo být něco víc, než ona popředná slátanina.¬                 A Blue ruin jde dokonce i dál: ani se nesnaží ten dojem vzbudit; jde o děj, nasolené maso; psychologie postav i dějová jsou mu pojmy cizí, měsíční; estetika v jakékoli podobě (estetika zvrácenosti třeba) jest pojmem přímo martovským. V tomto prostředí odmítám hodnotit jednotliviny jako hudbu nebo cokoli jiného jako pozitiva, takové dílo já mohu ohodnotiti pouze výrazem napsaným jako čtvrté slovo v následujícím odstavci.¬                 Je to stejná kokotina jako daleko výše oceňovaný (a lépe nasolený) snímek bří Coenů "Tahle země není pro starý"; s dalšími díly námětově blízkými, pomstovými, jako na příklad "Cesta samuraje" J. Jarmusche nebo "Les 7 jours du talion" Sénecala a Groua, která nejsou světoborná, ale aspoň načrtají pojmový smysl o vztazích a hře obrazů (tedy psychologii a estetiku) se díla Saulnierova (ani uvedené dílo bří Coenů) neporovnají. (06.10.2016)

Super potenciál utopený v priemernom spracovaní. To vždy zamrzí. Aj keď spočiatku to vyzeralo ako bežná radová dráma o pomste. Akurát, že potom to nabralo úplne nový rozmer a pomsta napokon mala byť pomstená ďalšou pomstou, atď atď atď. Až sa nakoniec už nebude mať kto mstiť. Ale napriek všetkému bol Dwight podľa mňa veľmi sympatický. Veď vlastne sa len inšpiroval starým známym "oko za oko, zub za zub". Miestami to malo vynikajúcu thrillerovu atmosféru, len škoda, že to nebolo až tak konzistentné ako by si človek v takomto príbehu prial. Ale určite, minimálne na 3* je to hodné! (13.07.2014)

To bych byl nevěřil, že nějaký producent tohle pošle do kina. Ideálně bych do substituoval za mordy v městysu Mydsamr, jelikož zápletka je naprosto tuctová a předvídatelná jako ODS se svými polulistickými slogany. Hlavní hrdina je absolutně nesympatický, quest zvládá levou zadní a s technickou si zjevně nedělá hlavu. 50% (22.09.2014)