Blue Ruin

Formou i tempem bych tento film přirovnat k Wheatlyho Památkářům, no hodnotím o hvězdu hůře, protože i když pominu neucelenost příběhu, sledování konání tlamoidního hlavního hrdiny mě bavilo mnohem méně. Snímek si umí vybudovat takovou neznámem obestřenou atmosféru, akce je pečlivě rozeseta do celé stopáže, s gore efekty si tvůrci také dali práci, jenže jak má být pomsta sladká, když nedostanete pořádně zahořknout. Forma fajn, obsah nic moc. 55% (26.04.2014)

Druhý den od projekce se nějak nemůžu s Blue Ruin srovnat. Snažím se přijít na to proč a nenapadá mě nic jiného, než, že mně byla hlavní postava krajně nesympatická a nevím jestli to bylo Jeremyho úmyslem a nebo fatálně špatným výběrem Macona Blaira. Silně váhám i nad tou trojkou, protože mně tam bylo proti mysli daleko víc neuvěřitelných momentů než jen pomalost, tu bych klidně unesla. (19.06.2015)

Intenzivně nedobrý pocit od začátku do konce a ještě dlouho po něm. Jako čistý viscerální revenge movie (zřejmě bez „rape“, což ale není úplně jisté) funguje Blue Ruin bezchybně (a přiléhavější název by mohl znít třeba I Piss on Your Grave). Saulnier omezuje vědomostní rozsah nepříliš komunikativního vyprávění na to, co vnímá a cítí protagonista. Ve zvukové stopě se znepokojivě mísí subjektivní sluchové vjemy se skutečnými ruchy prostředí, takže nikdy jistě nevíme, zda se blíží skutečná hrozba, nebo Dwightovi jen hučí v hlavě. Významný podíl na emocionálním vtažení mají také realistické detaily (vytahování šípu, zastavení tekoucí vody a zhasnutí světla, zvracení ze stresu), dávají nám na vědomou, že v tomhle světě platí pravidla dost blízká světu našemu (což může znít jako banalita, ale u amerických žánrovek rozhodně nejde o zavedený standard). Pouze postavy zde jednají se zvířecí pudovostí dle elementárního evolučního vzorce „zabij, nebo budeš zabit“. Podobně jako ve starých dobrých kovbojkách, kde na dlouhé úvahy a proslovy také nebyl prostor, kde se také věčně řešil konflikt civilizace a divočiny (zde přímo vtělený do hlavní hrdiny, stojícího na pomezí těchto dvou prostorů) a kde byly nejoblíbenějším fetišistickým objektem rovněž střelné zbraně. Výhrady lze mít k příliš letmému naznačení motivací, ale právě minimum informací o tom, kdo a čím Dwighta tak rozhodil, přispívá k zneklidňujícím pochybám, zda je jeho jednání opodstatněné. Film odpověď neposkytuje. Jenom nás řádně vyvede z míry a nechá, ať už se se spoustou protichůdných myšlenek v hlavě nějak popereme. Pro mě jde o jasný znak kvalitního thrilleru. Těším se na Green Room. 80% (03.07.2016)

Za poslední období, řekl bych za rok určitě, nejlepší revenge flick, který mne dostával typickou (těžko popsatelnou) australskou atmosférou a zejména celým pojetím a formou. Forma vládne !! Děj je popostrčen na vedlejší kolej. Většina uživatelů zmiňuje "pomalé vyprávění" a řekl bych, že většině to prostě nesedělo ... U mne tomu bylo naopak, pomalé vyprávění v drsných filmech mám rád, ne vždy, ale pokud je dobře zpracováno, tak nemám slovo kritiky. Co mne ale naprosto dostalo, tak byla hlavní postava, která si jde za osobní pomstou ...! Ještě nikdy jsem se nesetkal s takovým "nýmandem", obyčejnou nickou, který se neumí prát, neumí střílet, není ani příliš chytrý a dokonce paradoxně není ani moc statečný ... je vystrašený, je na něj ale vytvořen tak brutálně intenzivní tlak okolností, že se sám vybičuje k těm nejhorším činům proti lidskosti - vraždám a mrzačením několika jedinců, kteří se proti němu v minulosti postavili. V tomto je nekompromisní až na dřeň ... Nejde o to, jestli se chce pomstít či nikoliv, nijak si pomstu neužívá a z krvavých masakrů je psychicky a fyzicky naprosto zdrcen. Ale jak naznačuje celý film: "on to prostě musí udělat .... musí se to stát a přes to prostě nejede vlak". Hutný, pomalý, psychicky nátlakový a výživně drsný "revenge flick", který mne chytil za srdce a já si říkal ... takhle by se to mohlo skutečně možná i stát ... (výstřel na poli je nejlepší okamžik, navíc opět vykazující realističnost filmu: rána, půl vteřiny "podivné nic - zasvištění kulky" - ... ;-)) ). Tohle je prostě v rámci subžánru TOP!! (09.12.2014)

Blue Ruin je film o pomstě s úžasnou kamerou, depresivním soundtrackem a originálním příběhem okořeněným tím nejčernějším humorem, který si člověk jen dokáže představit. Je to sice dost náročná podívaná, díky anti-hollywoodskému pojetí a velmi pomalému tempu, ale o to víc je snímek napínavější a diváka drží zaraženého v sedačce po celou stopáž. Herecké výkony jsou na té nejvyšší úrovni, přestože pro většinu aktérů to byla první zkušenost před kamerou. Představitel hlavního hrdiny by měl okamžitě dostat Oscara, což se ale nestane, protože tohle je indie film točený pro radost a ne pro komerci a kina. Když dojde na násilí, je zobrazeno dost šťavnatě a slabší povahy se mohou hroutit. Nestojí na něm ale celý film. Proto by se Modrá ruina dala přirovnat k filmům bratří Coenů, jako je například Zbytečná krutost nebo Tahle země není pro starý. ... 9/10 (16.06.2014)