Pozor na Harryho

Trošku jiný Woody, než ho známe. Sexuálnější, podstatně vulgárnější, přesto stále baví. "A character who is too neurotic to function in life, who can only function in art". Harry Block je úspěšný spisovatel v tom nejbeatnickém slova smyslu. Má problémy z dětství, které neumí řešit pragmaticky - chlastá, spí s kurvama, a ve svých knihách často recykluje svůj vlastní život. Pomocí několika takových příběhů je divákovi (a tudíž i Harrymu) poskytnut náhled do jeho duše a rozhřešení jest dokonáno. Za zmínku stojí rovněž úžasné obsazení, kde se i v nejmenších rolích objevují opravdové hvězdy. (03.05.2017)

Scénáristický skvost, respektive forma, kterou Woody odvypráví příběh Harryho Blocka, jehož osudy by vydaly na výživnou knihu, a taky že ji napsal, a kterého vidíme s několika tvářemi a mnoha očima. Určitě ne obyčejný, ale zase ne doslovně netuctový příběh sexuální tenzí posedlého inteluktála vypráví Woody natolik originálním způsobem a zároveň udržuje v přiměřených dávkách svůj trademarkový humor a přitom celý snímek dokáže po celou dobu udržet více v rovině vztahově dramatické nežli komické. Jasně, kdo je naladěný na Woody frekvenci nasměje se dostatečně a přihodí nějaké procentíčko v hodnocení navíc, za sebe si ale více cením právě té dramatické roviny, ve které Woody opět nechává promlouvat zcela nenuceně nepsaná vztahová moudra, jakoby z vlastní zkušenosti, nebo o sobě vyprávěl... 100% (30.05.2016)

Jeden z těch lepších Woodyho filmů modernější doby. Nepostrádá vtipné hlášky, nápady (scény s rozmazanými herci), vtipný střih i kameru. Režisér tak trochu hraje sám sebe (nebo sám se sebou?), naráží na svoje starší filmy a míchá nepřeberné množství postav a dějových linek. Právě různé dějové linky vytvářejí z Pozor na Harryho jeden z nejkomplexnějších filmů, co jsem viděl. Krom samotné hlavní linie (která už je sama o sobě "zdvojená") nacházíme dalších pár příběhů, které na první pohled s filmem nesouvisí. S postupem času ale vše začne do sebe zapadat a Woody Allen tak rozjíždí labyrint filmu, knih, fikce, skutečnosti... Co z toho je vlastně pravda? :-) (05.03.2012)

Když máte tvůrčí krizi, napište o ní. V tomto směru není Woody prvním, a dozajista nebude ani posledním umělcem. (Např. slušný román Josepha Hellera - Portrét umělce v pokročilém věku.) Harry je rozebrán na molekuly, můžeme doslova přebírat v rukou jeho pochody, jeho motivace a složky jeho podvědomí. K tomu pro Woodyho netypická forma střihu, zato typické množství vtipů. ("Píchal jsi někdy slepou?" - "Ne. Ty jo?" - "Jsou tak vděčné.") (27.08.2013)

Deconstructing Harry je pro mě zřejmě nejrozporuplnější Allen. Slyšíte, že to je typický Allenův scénář, ale obohacený o notnou dávku sprostých slov, kterým se Woody ve svých filmech většinou vyhýbal. Ale to mi ani tak nevadilo, nejsem prudérní člověk, kterého by tohle rozhodilo. Jenže… to by hlavní roli nesměl hrát sám Woody. Totiž jemu jsem ty šlapky, kuřby a už si nepamatuju co ještě, vůbec nevěřil. Stejně jako jsem mu nevěřil ta sprostá slova, protože v jeho podání to prostě nepůsobilo drsně či světácky, ale jen vtipně a nedůvěřivě. Tenhle film mohl být skvělým, protože má o čem vyprávět, ale Woody se měl tentokrát vynechat z castingu a zůstat jen za kamerou. Protože když máte problém věřit prakticky cokoliv hlavní postavě, která prakticky nesleze z plátna, tak film, byť jakkoliv kvalitní, je pro vás o ničem a vy jen tiše a (ne)trpělivě čekáte na konec. Budu ještě hodný a za scénu v pekle dám 50 %. (19.12.2012)