One Direction 3D: This Is Us

Nemám rád tenhle druh chlapeckých skupin, které se objeví, oblbnou děvčata (a čtyřprocetní chlapce) od 10-14 let a poté zmizí a za pár měsíců je nikdo nezná, ale tenhle dokument (ačkoliv jsem ho zhlédl nedobrovolně) není takové peklo, jako poslech libovolné písně dané skupiny. Je vidět, že ti hošani, nemají v hlavě úplně nas*áno. Jen mě překvapuje, že to natočil někdo, kdo se měsíc přežíral burgerama a přitom se natáčel. (10.08.2014)

Upozorňuji, že nejsem žádná jejich poblázněná fanynka, ale několik jejich písní se mi líbí a taky proto jsem se na tenhle dokumentární film podívala, abych se prostě jen o nich dozvěděla něco víc. Je to zajímavě zpracovaný dokument plný zákulisních záběrů, které ukázaly, že to jsou jen obyčejní, talentovaní kluci, co zkusili štěstí v soutěži a vyšlo jim to. Tak proč jim to nepřát? Navíc to jsou sympaťáci takže nechápu ty nenávistné komentáře. Hold závist je hnusná věc...zatímco oni dělají to, co je baví a vydělávají si tím slušné peníze, ty sedíš doma na prdeli a jelikož nevíš co se svým volným časem, koukáš se na jejich film, i přesto, že je nemáš v lásce. To je docela ironie ne? (04.01.2016)

Předem bych chtěl upozornit své čtyřprocentní funoušky, že jsem dokument Gay Erection: This is Ass zhlédl výhradně z rodičovských důvodů. Chtěl jsem totiž vědět, proč po nocích slýchávám z pokojíčku své desetileté dcery přerývané vzdechy doprovázené výkřiky jako "Hery" a "Lájem" (Podotýkám, že místo "veledíla" paní Rohlíkové jsem ji podsunul daleko kvalitnější literaturu a Šindlerův seznam ještě neviděla.) , a proč si pak přes den zkomolenou angličtinou, z níž lze i trénovaným uchem pochytit pouze neustále se opakující "láv, bejbééé, hááárt a túúúgedrrrr", mátožně pobroukává dvouakordové kolotočářské cajdáky, ze kterých by blil i Honza Nedvěd. No povím vám, jsem zděšen! Naivně jsem se totiž domníval, že éra komerčně vyhajpovaných, kokotích homokvintetů skončila, když se "fenomény" jako Beast 17 nebo Take Death odebraly do nezaslouženého popového důchodu, protože jim začaly růst panděra a chlupy v uších a v extázi strhané spodní prádlo ječících čtyřicítek by na pódiích mohlo spustit požární poplach. Satanžel to mezi prebubescentními kikinami a hošššýky s účesem Džastýna Bíbra neustále cinká a všichni ostatní s jakýms takýms hudebním vkusem musí holt zase zatáhnout prdel, zacpat si uši a doufat, že se to brzy přežene. Ale abych to zkrátil, trnuly mi u toho bradavky, několikrát jsem se pokusil hodit těm hošanům na pódium kalhotky zbrocené první menstruační krví a dokonce jsem málem obětoval i svého plyšového tchoře, bez nějž se na krok nehnu. Naštěstí se mi ho nepodařilo svou Sonkou prohodit, a tak skončil jen pod televizním stolkem a já se mám i nadále v noci k čemu tulit. Jediné zoufale pozitivum spatřuji v tom, že si má dcera vybrala z té pětice ke zbožňování opravdu žužu ťutíny a ne třeba toho pakistánského morgoše. A na závěr vám nechám zahrát nějakou pěknou opravdovou pissničku. (24.10.2013)

Nechápu, proč se na tohle dívá někdo, kdo nesnáší hudbu a samotnou skupinu 1D? To abyste si mohli připsat na konto další odpad! nebo co? Nevidím jediný důvod, v čem je tento dokument horší než o kterékoliv jiné kapele či muzikantovi. Např. Katy Perry, která ještě nedávno byla v červených číslech. Stejná struktura - vraceli se k dětství zpěváků, k jejich počátku kariéry až k tomu, co zažívají na turné a jak to vidí s budoucností. Naprosto stejný postup, akorát že Katy Perry nemá tolik nesnášenlivců jako tahle boy band. Vzkaz pro hatery: Užijte si to! ;) Mimochodem v komentářích jsem narazila na to, že se tu o kapele nic nedozvíte, např. kdy a kde a jak se dali dohromady... vážně? tak to ses asi kámo díval na jiný dokument. ;) Ať už na ně má kotel lidí jakýkoliv názor, tak se musí uznat, že za tři roky od té doby, co se dali dokupy, tak se z nich stal trhák a doslova ovládli celosvětovou popovou scénu. A to je teda něco... to dokázala málokterá hudební skupina/zpěvák/zpěvačka. Jasně můžete oponovat, že to je díky mladým naivním trapným dvanáctkám (což btw. nejsou jejich jediní fanoušci), že je kotel lepších kapel, ale nevyvádí takové psí kusy... a o to tu jde.. o tu show.. umět to prodat, získat si širokou základnu fanoušků a posluchačů a to se jim povedlo, i přestože se nedostali ani do finále X-factoru. Splnili si sen v podstatě každého obyčejného člověka (včetně mě)... ze dne na den se stali známými a užívají si života co to jde a přitom jsou to furt normální kluci. Takže já říkám, proč ne.. zaslouží si to. Bylo docela šílené vidět ty záběry ze zákulisí a fanynek... tohle asi nikdy nepochopím, jak řvou z plných plic áááá a skáčou a brečí a přitom natáčí, ale budou to mít celé roztřesené, čekají na letišti jenom, aby je viděli... to mi přijde všecko hrozně směšné. Neurolog: "The girls are not crazy, the girls are just excited." - silně pochybuju, ale fajn no:D Z tohoto dokumentu prostě čiší optimismus a úplně vás pozitivně naladí a to i přesto, že nejsem fanynka téhle kapely, ale ráda si poslechnu jejich skladby, když se mi líbí... (počet, kolik jich znám? teď jsem to spočítala.. 7+1 One way or another, ale to není originálně jejich).... Best song ever doslova provázel celé mé loňské léto na každém kroku (aniž bych to kolikrát chtěla, ale prostě to hrálo všude:D) a je to nehorázně pozitivní píseň.... P.S. Harryho focení mi připomíná, když mě chce někdo vyfotit s bráchou... nikdy se nemůžeme tvářit normálně.. protože to je přece nuda. P.S.S. V jejich filmu se objevily i takové hvězdy jako režiséři Martin Scorsese a Richard Curtis nebo fotbalista Cristiano Ronaldo. (19.01.2014)

Jelikož rád sleduji reality show, tak znám One Direction od jejich úplného začátku. Všichni umějí, ať už lépe či hůře, zpívat, o tom se nedá pochybovat a zdají se jako pohodoví kluci. Dokument zachycoval jejich začátky a poslední koncertní turné a myslím si, že pro fanoušky je jako stvořený, to ale neznamená, že by se neměl líbit lidem, kteří One Direction moc neznají. Najdou se zde i vtipné chvilky, které mě opravdu rozesmály. Myslím, že dokument splnil svá očekávání a mně se líbil. (11.09.2013)