Dottie dostává na zadek

S tímhle filmem jsem měl problém jako s mnoha filmy před nim - nechápal jsem, proč je nám určitá věc říkána zrovna takovým způsobem. Zde si navíc pod pojmem "určitá věc" nedokážu představit nic konkrétního a pouze se domnívám - možná mylně -, že jde o něco normálního. Ale možná je to věc úchylná stejně jako celý film a Todd Haynes prostě jenom rád bije malé holčičky přes zadek. Už od dětství. 35% (17.07.2007)

Jenom taková malá (psycho)analytická filmová laskominka (pro dospělé!)... Inu, není nad šťastné dětství, že... Cože vše že nás to (de)formuje? . . . Všechno je to (nakonec jen další) cihla do zdi! (P.F., The Wall) . . . Takže jak jen tohle dílko (o)hodnotit... (?) . . . Nakonec, taky jsem měl přeci jen (pře)šťastné dětství! :o))) . . . Takže... "Na sto procent vinen", pět krát pět na zadek... A potom >pochovat< , protože všechno je to nakonec jen hra... ;-) - - - P.S. Prosím - a děti nejsou blbí dospělí!... :-/ - - - P.P.S. ...A fakt (zase) nechápu ta >některá< mizerná hodnocení některých dospělých >cinefilů< zde etablovaných... :-o - - - - - (Poprvé viděno 30.12.2008 na ČT2, komentář zde jako šťastně 13ý - 30.12.2008) (30.12.2008)

Myšlenkově vcelku zajímavé, ale provedení mě naprosto neoslovilo. Počin, v kterém lze najít tématiku dětského dospívání včetně všech jeho negativ a dopadů televize/rodičů apod (viz Eodeonův komentář), ale také se zde objevuje nudná spletitost obrazů. Při rychlém pochopení myšlenky a tématu nedává Dottie prakticky nic navíc. O to je ztíženo hodnocení, protože Haynes natočil přesně, co chtěl a jak chtěl a tak pouze na mě subjektivně jeho "chytrost a promyšlenost" nedopadá v plné síle. Na jiné určitě ano (což dokazuje rozporuplnost hodnocení). Přesto Haynes mě moc nepotěšil ani nezaujal. (24.07.2009)

Zajímavá sonda do let blbosti a nevinnosti. Svět očima šestiletého dítěte je zobrazen tak věrně, že jsem si sám připadal jako šestileté dítě. Během snímku se mi vracely vzpomínky na zážitky a představy v dětství. Snímek stál rozhodně za víc, než režisérův pozdější počin "Daleko do nebe". Dottie dávám na zadek 70% (16.07.2007)

Vcelku prostinký film s několika zajímavými pohledy na témata vlivy na vývoj dítěte a následky určitých přístupů k rodičovské výchově, který je spodobněním dnes vcelku obvyklé nerovnice "poskvrněného" dětství: televizí odkojená generace + dětská krutost, netolerující odlišnost od společností předepsaného vzoru + silné, ale křehce pomíjivé dětské idoly, působící na mladou a nezkušenou, tudíž velice citlivou dušičku malého chlapce jako hniloba => první ochutnávka hořkého vzdoru společnosti (a nakonec nepřekvapivě i o vlastní společenskou prestiž se strachujících rodičů) vůči chlapecké jinakosti (zženštilosti dá se říct) => ztráta nevinnosti + dost možná i zaseté sémě pro vývoj náchylnosti k dominantnímu sadomasochismu v pozdějších letech. (20.07.2007)