Zloději kol

Zapomínanou skutečnost klopotnosti hospodářského vzestupu v západní Evropě připomíná tento kvalifikovaný vhled do života italských městských lidových vrstev. Válka utichla, nebezpečí hladomoru bylo odvráceno, dokonce i sehnat bydlení či - neřku-li - byt se stává dosažitelným (minimálně ve srovnání se ZÁZRAKEM V MILÁNĚ). Ale práce je pořád nedostupná a reminiscence na válečná léta a hospodářskou krizi předcházejícího desetiletí zůstávají živé. Takřka dokumentární natáčení - podobně jako v případě filmu ŘÍM-OTEVŘENÉ MĚSTO - názornost a hlodavě drásající přítomnost rodinné tragédie jen zesiluje. Mít kolo znamená pro otce-živitele být vším a mít vše. A naopak. Devatenácté století - jistěže ve významně změněných kulisách a parametrech - má i dnes k naší současnosti, kasinového kapitalismu, virtuálních realit a elektronických plateb blíže, než jsme s to sami sobě připustit. Toto nemilosrdné zrcadlo života nás i po šedesáti letech účinně zbavuje jedné z mnoha našich nebezpečných iluzí. (17.09.2007)

Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. (25.08.2008)

Antonio dostane práci jako lepič plakátů, ale nutně k ní potřebuje kolo, jak vyžaduje zaměstnavatel. Hned první den je mu ukradeno. Zoufalý Antonio hledá kolo druhý den se svým malým synem Brunem. A to je vlastně celý příběh. Na první pohled velmi prostý, ale když sledujete film, vidíte zoufalého člověka, který je v hrozné situaci, neboť o práci je nouze a on potřebuje zpět své kolo, aby uživil rodinu. Závěr je dosti emotivní, ale ne nějak křiklavě, aby za každou cenu vyloudil z diváka slzu. Pro mě jednoznačně nejlepší neorealistický film, jaký jsem zatím viděl. (02.11.2006)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)

Perfektně natočený film s velice lidským smutným příběhem a výborným herectvím. [8,5/10] (Produzioni De Sica) (Čb. /// Produkce: Umberto Scarpelli /// Scénář: Cesare Zavattini, Oreste Biancoli, Suso d´Amico, Vittorio De Sica, Adolfo Franci, Gerardo Guerrieri podle stejnojmenného románu Luigiho Bartoliniho /// Kamera: Carlo Montuori /// Hudba: Alessandro Cicognini /// Oscar: Giuseppe Amato, Vittorio De Sica (mimořádná cena - nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Cesare Zavattini (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.11.2009)