Zloději kol

"Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad." - Toto konstatování středověkého básníka Villona zjevně platí i v nejnovějších dějinách, důkazem čehož může být i vývoj v poválečné Itálii, který se snažili zdokumentovat neorealisté. Jednou z jejich největších klasik je právě snímek Zloději kol, který jednoznačně doporučuji ke shlédnutí všem, kterým není lhostejná ta většina lidstva, která stále tone v bídě. Je to totiž snímek smuteně aktuální. (16.08.2005)

Pro mě asi nejsilnější film italského neorealismu a Vittoria De Sicy. Jeho přitažlivost a síla spočívá v přirozenosti, která vychází z použití neherců, znalosti filmovaného prostředí a z obtížné sociální reality poválečné Itálie, která se zmítá v těžké krizi, masové nezaměstnanosti a bídě. Film, který není zatížený umělými nánosy komerční kinematografie, emoce vedle filmových obrazů zprostředkovala už jen filmová hudba. Silný film, který podtrhuje i černobílý materiál. Je neuvěřitelné, kolik nezapomenutelných záběrů se vejde do pouhých 90 minut filmové stopáže. Kolik událostí se dá vměstnat do jediného dne řadového zaměstnance magistrátu existenčně závislého na svém bicyklu. Nejzajímavější jsou pasáže zobrazující existenci početného římského lumpeproletariátu. Celkový dojem: 95 %. Klasický film, který patří k základnímu filmovému vzdělání. (25.08.2008)

Ač moc neorealismu neholduji a už vůbec ne snímkům, jež jsou obrazy sociálních poměrů, Zloději kol jsou přesto vyjímečné dílo. Naprosto obyčejný příběh, absolutní otisk reality, naprosto vyjímečná režie. De Sica udivuje poutavostí jednoduchého a o to silnějšího snímku, při kterém můžete vypustit mozek z hlavy a o to víc se projektovat do jeho reálného světa. Tak malé a tak strhující. Bellissimo. (04.01.2010)

Více než průřez teorií neorealismu mě Zloději kol zaujali coby jímavá symbolická výpověď o své neutěšené deprimující době. Filmu postačí jako motivy pouze krádež kola a jeho následné hledání, abychom plně pochopili zoufalství a bídu, o které tak nenápadně a stoicky vypovídá. Čistá filmová řeč, která nemusí zveličovat nebo sázet na hvězdné tvůrce, stačí pouze vyjít ven na ulici, vcítit se do svých postav a točit..... A výsledek je odzbrojující. 90% (09.02.2016)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)