Padesát odstínů šedi

Jackson natočil Pána Prstenů a předvedl, že se dá kniha zfilmovat kvalitně. Někdo stvořil hrůzu jménem Legend of the seeker a předvedl, že se dá Terry Goodking neopakovatelně sprznit a z geniálního díla vznikne filmová megasračka. Sam Taylor udělal z knižního braku film normální úrovně. Jamie sice není hezoun, Dakota hraje stylem nesmím-zvednout-hlas-ani-o-jeden-decibel, ale je to podle knihy a dopadlo to asi nejlíp jak mohlo. Pravděpodobně jsem viděla nějakou podivnou cenzurovanou verzi ale stačilo mi to. Z Odstínů je nejlepší soundtrack - pár skladeb je opravdu velmi! kvalitních a už si je poslouchám v mobilu. Film vidět znovu nemusím ale vezmu-li to po filmové stránce, průměr. (29.03.2015)

Tváří se to jako největší filmová kontroverze roku a přitom v každém druhém pornu můžeme vidět větší šílenosti. Navíc se teď všichni, co občas rádi tvrdě přiráží nebo plácají někoho po zadku, považují za ultra sadomasochisty, kteří přepisují sexuální historii. Předloha musí být hrozný hnůj. Co taky můžeme čekat, když si zrovna toto téma vybere ženská z kategorie nepoužitelný materiál. Nejhorší je, že z hlavy nemůžu dostat ten příšerný soundtrack. Fuck me like you do! Fuck me, fuck me like you do! (13.06.2015)

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (12.02.2015)

Panna a úchyl. On ji toho zbaví lusknutím prstu, ona celou dobu doufá, že toho prince na bílém koni, co používá jezdecký bičík na něco jiného než lichokopytníky, změní. Make Love / Fuck Hard. Božínku, to je dilema! Nicméně neždímejte zbůhdarma kapesníky, ti dva nakonec určitě pochopí, že partnerský vztah je o kompromisech. Jo a pak tam byly nějaké větroně, drahá auta, výlety vrtulníkem, připomínkování smluv a romantické BDSM… Film komentovat nebudu, jen dodám, že se tvůrci vypořádali s literárním hypem pětiletky jen s malou ztrátou důstojnosti a že podlehnout utopickým fantaziím lze tisíci jinými způsoby. Vkus velí, že už nakladatel měl po přečtení první knihy naléhavě řvát směrem k E.L.James: „Red! Red! Red!“, ale ruku na peněženku, proč by to dělal? Fifty $hades of Green. Nic víc, nic míň… (21.05.2015)

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne." (07.03.2015)