Zahrada slov

Je irelevantní se rozepisovat, o čem je tenhle krátký film. Stačilo by říct, že je to další dílo Makoto Shinkaie, jehož všechny snímky jsou víceméně o tom samém, střídají se pouze prostředí a postavy. I když některé prvky prostředí se také opakují. Proč ale i tohle hodnotím nadprůměrně, je nejenom kvůli (zase) krásné animaci, ale především kvůli pocitu, který ve mně film (zase) zanechal. A ten pocit je dlouho rezonující. (10.08.2013)

Vkladal som do filmu veľké nádeje. Preto som si ho nechával úplne nakoniec. Dážď je totiž prvok, motív, element, atmosféra akej sa neviem nabažiť a ktorú vyhľadávam. Šinkai je u mňa skvelý režisér. Umne spája 2D a 3D animáciu. Jeho obrazy sú presýtené veselosmutnými emóciami a jeho postavy sú rovnako reálne ako stará pani na zástavke neustále frflajúca nad cenami rožkov. A je to naozaj film, ktorý si odo mňa zaslúži plný počet. Zobrazenie vzájomnej osamelosti, nutnosti byť s niekym, lásky a snov, v záhrade plnej roztopašných kvapiek a Daisukeho melódií, pre mňa znamenalo ďalší klinec do môjho podvedomia, ktorý mi znova pripomenul, prečo mám film rád a prečo na neho neviem dopustiť. Chcel by som niečo také v hranej podobe. Ale dovtedy mi toto bude bohato stačiť. (12.08.2014)

Nejaký čas som uvažoval aké hodnotenie tomuto počinu udeliť a nakoniec som sa rozhodol udeliť plné hodnotenie hlavne za jednu vec a tou bolo, že za krátku dobu Kotonoha no niwa dokázal vybudovať príbeh plný citu a keď to niekto dokáže za len 46 minút postaviť taký dojemný príbeh plný lásky tak je to práve tento príbeh. Iné filmy by potrebovali oveľa viac minút, aby vo mne vyvolali takéto pocity a tu v podstate nič nie je na vyše, alebo je tam toho dokonca niekedy trochu málo, ale to vôbec nevadí nakoniec je to veľmi pekný príbeh o dvoch ľuďoch, kde nikto iný nehrá absolútne žiadnu rolu. Animácie ja úplne úžasná a to nie len postáv, ale hlavne okolitej prírody a sveta. Dážď hrá v Kotonoha no niwa naozaj zaujímavú úlohu a postavy napriek tomu, že nie je žiadny čas na to aby sa vyprofilovali, tak sa divák dokáže do nich vžiť a nechať sa viesť príbehom. Animácia nie je tým jediným čo je tu naozaj krásne, rovnako kvalitná je aj hudba (klavír či piano) a tá nie len pasovala perfektne k svojim scénkam, ale aj sama o sebe dokázala vytvoriť krásnu atmosféru. Nezabudnite dopozerať Kotonoha no niwa aj po záverečných titulkoch, nie že to vypnete skôr, lebo za nimi je jedna dôležitá scéna. Koniec sa mi páčil lebo mi pripadal ako skutočný život a nie ako rozprávka. (01.11.2016)

Na rozdíl od Mijazakiho a Takahaty jsem vždy považoval Šinkaie za... no, zkrátka za kýčaře. V tomto případě je jeho postava v sobě utopený filozof, poeta a řemeslník, vše v jednom balení, který rád chodí venku, když leje, a kreslí boty. Jako jo, kluk je sympaťák a femme fatale pohrávající si s lodičkou na špičce bosé nožky zamotá hlavu nejednomu divákovi, ale pořád je to málo uvěřitelné, jednoduché a... kýčovité. (20.04.2021)

Nádherná animace. Nejlepší, co jsem doposud viděl, a to už od prvního záběru. Anime bylo pro mě zpočátku jen forma zábavy; časem se mi ale podařilo objevit jeho uměleckou stránku. Malinko mě mrzí, že u „Zahrady slov“ je to bohužel řešeno na úkor příběhu i stopáže. Tuto pastvu pro oči si lze užít pouze tři čtvrtě hodiny, a příběh nebyl, alespoň pro mě, ničím výrazný. Mám rád Šinkaiovy filmy, mám rád jejich psychologickou stránku a vím, co to obnáší. Vím ale také to, že u jiných filmů se mu podařilo zaujmout moji pozornost příběhem lépe. Každý je zkrátka dobrý z jiného hlediska. Z osobního hlediska mě „Zahrada slov“ nejvíce oslovila skrze déšť, který je pro hlavní postavu Takaa tak důležitý. Připomněla mi, jak moc mám déšť rád. (22.02.2016)