Poslední recenze (272)
Ferrari (2023)
Místy moc okatá a chtěná symbolika (film dává až moc najevo, co bude následovat) a příliš doslovnosti, ale jinak mi to uteklo. Někomu bude hned jasné, o kterou kapitolu Enzova života a obecně historie závodění tu půjde, až prvně uslyší jméno jedné z hlavních postav, ale já byl moc zvědavý, jak to Mann pojme. A pojal to myslím s nesmírnou elegancí: dějové linky spolu hezky emocionálně ladí, audiovizuální stránka tomu dává koule, herci taky. Film má takový evropský šmrnc a dám si ho někdy rád znovu. Mann pořád umí.
Jan Žižka (2022)
Nezajímavé postavy, hrozný střih a totální zkratkovitý pralesní chaos v druhé půlce, který trvá až do konce a kde jsem netušil, kdo kde je a co kdo dělá. Zikmund za celou dobu nevystrčí p*del z kostela, kde se pořád jen modlí. Zbytek postav jen migruje z místa na místo a formou monologů vysvětluje, co a proč se zrovna děje. Proč to postavy vysvětlují? Protože bez toho by nikdo nepochopil, o co vlastně ve filmu postavám jde, vyprávění v tomto směru naprosto selhává. Proto si film vypomáhá neustálým slovním popisem. Kdyby se to netočilo u nás a o našich, film by měl sotva 55 procent.
Thor: Láska jako hrom (2022)
Pro mě je tímhle Thor prakticky mrtvý, anebo jinými slovy zkarikovaný a zbavený dramatičnosti. Over-the-top love story s vykastrovaným Thorem, předvídatelnou zápletkou a neustále přítomnou jistotou, že každý potenciálně dramatický moment bude zabit trapným nebo nemístným fórem. Netrnul jsem napětím, nesmál jsem se. Bylo mi to celé jedno.