Ať žije svoboda

Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji. (07.06.2014)

To je druhý film, kde mně dává Roberto zabrat s hodnocením. Navíc tady už musím srovnávat i s jinými filmy s podobným námětem, jen Toni Servillo je stále stejně skvělý a ve své nejlepší formě. Budu-li tedy tenhle snímek brát jen a jen jako Servillův herecký koncert, pak je to čtyřka, ale pokud by šlo o námět, tak to sklouzává do průměru. Nicméně Toni se své dvojrole ujal poctivě a lidsky, takže jsem neměla žádný problém uvěřit Enricovi jeho psychický rozklad osobnosti a ani jeho dvojčeti, který to vzal s nadhledem člověka nezatíženého celým tím politickým marasmem. Díky němu se tak stává Viva la libertà lehce nadprůměrným. 3,5* (21.02.2014)

Za tu dobu, co si tady vypisuju pocity, už jsem viděl celou řadu italských filmů. Komedie, dramata, mafiánské přestřelky, ale i klasické lidské příběhy z Apeninského poloostrova. Italové mají co nabídnout, ale mám pocit, že oni se tak nějak nechtějí otevřít Evropě a spíš si ty filmy natáčí pro sebe. Je to ale jenom můj pocit, Ať žije svoboda je totiž s dobrým námětem, ale s průběhem, který mi kolikrát přijde neuvěřitelně obyčejnej. Toni Servillo je třeba poctivej herec a jeho dvojrole tady nemá chybu. Pořád si ale říkám, že by se z ní dalo vymáčknout víc. Stejně tak z filmu a stejně tak i z celé řady jiných filmů, co jsem z Itálie viděl. (11.05.2014)

,,JSEM PŘIPRAVEN K BOJI, ALE POTŘEBUJI PÁR DNÍ SAMOTY, ABYCH SE SEBRAL. VRÁTÍM SE CO NEJDŘÍVE, NEMĚJTE OBAVY.…“ /// 25ti minutová předehra a pak přechází vedení strany do rukou šílence. Ovšem nečekejte komedii. Lehce úsměvný drama o tom, že politika je ,,práce“ vhodná pro psychopaty, o vyhoření osobnosti (politika) a hledání smyslu – asi života. Nadšení budou nejen Kalousek, Paroubek či Zeman, ale všichni obdivovatelé hereckejch kreací Toniho Servilla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) U baráku se mi to začalo hemžit Kalouskama. 2.) Hledám herce, kterej by mohl v Itálii zahrát Pana Tau. 3.) Thx za titule ,,nobody666“ a ,,jvps“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.11.2013)

Vďaka tohtoročnému KVIFF 2013 som si obľúbila, priam zamilovala, herca Toni Servillo. To je jednoducho človek, ktorý bol predurčený hrať a keď ho vidíte na plátne máte chuť sa ho dotknúť a celú jeho tvár prehmatať a nebudtee veriť vlastným očiam, že tak výrazná tvár sa mohla stvoriť. To ako dokáže meniť mimiku tváre je v tomto filme veľmi význačná. Pretože vďaka tomu najmä spočíva čaro a vtip tohto filmu. Celkom zaujímavý nápad natočiť film o dvoch rozhádaných bratoch, dvojčatách, z ktorého jeden sa rozhodol pre politiku a druhý pre sofistikované bláznovstvo. Kdežto ich vzťah na prvý pohľad veľmi chladný, má omnoho silnejšie zákutia, ako sa môže zdať. Ja som sa naozaj pobavila a Toniho som si vo filme naozaj vychutnala! Veľké plus za Verdiho Sinfoniu z La Forza del Destino! (05.07.2013)