Režie:
Roberto AndòKamera:
Maurizio CalvesiHrají:
Toni Servillo, Valerio Mastandrea, Valeria Bruni Tedeschi, Anna Bonaiuto, Michela Cescon, Gianrico Tedeschi, Judith Davis, Brice Fournier, Andrea Renzi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Enrico Olivieri, předseda nejsilnější politické strany, je na pokraji krize. Preference jeho strany stále klesají a volby se nezadržitelně blíží. Jedné noci však Olivieri zmizí. Ve společenských a stranických kruzích se rychle šíří fámy a dohady a šedá eminence, Andrea Bottini, usilovně přemýšlí, jak situaci zachránit. V jeho hlavě se tak zrodí šílený a hazardní plán – podsunout veřejnosti Olivieriho bratra – dvojče. Důvtipný filozof, který trpí bipolární depresí, je však pravým opakem svého bratra. Poetické a srozumitelné vyjadřování, žoviální přístup k lidem a rozesmátá tvář jsou klíčem ke strmému vzestupu preferencí strany. Nebývalý obdiv a popularitu politika však kdosi ze zákulisí sleduje a vyčkává... (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (74)
Toni Servillo je tak zajímavým hercem, že vás snímek "Ať žije svoboda" bude bavit, i když se z tohoto tématu a celkového pojetí politické kritiky prostřednictvím dvojníka, dalo vytřískat o dost víc. Přesto je to docela chytrá komedie o tom, že politika je vlastně svinstvo, ale dají se s ní dělat opravdu divy. ()
Populární politik dneška musí mít fotogenický charismatický vzhled a zásoby populistických hesel. Skutečný politik musí být génius, diplomat, psycholog, sociolog, taktik i stratég a také vizionář. Nakonec však žádný politik, který slibuje lidem svobodu, nemůže osvobodit člověka od nezbytnosti života a jeho obstarání. ____ Film je kříženec filmů Byl jsem při tom, Máme papeže a Nedotknutelní (2011), oproti poslednímu se jen liší opačnými rolemi, kdy nemocný léčí duši zdravého (i když není zcela jednoznačné, kdo je tu duševně zdravý a kdo nemocný). V celku je film o ničem – zlehka klouže po povrchu všech témat a snaží se zakládat na herectví Toniho Servilla, což by možná i stačilo, kdyby ho divák nebo divačka milovali podobně, jako ho prý milují Italové, o čemž tak trochu pochybuji. ()
Kvalitny taliansky film, ktory konecne netrpi povestnou talianskou amerikanofiliou - fakt, ked pozerate filmy Fulciho alebo BS/TH, vacsina, ak nie vsetky sa odohravaju v USA. Tento je zsadeny do Italie, a to je mne sympaticke. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film, tempo hlavne v strede trochu uvolni a u divaka sa dostavi nuda. To je ale vec tolerancie. kazdopadne Toni Servillo film taha, exteriery vyborne, kulisy su tiez na urovni. Pribeh sa da zniest, ale daju sa najst aj lepsie. Len tak na okraj situacie Cinema Italiano : roku 2005 dal taliansky stat na rozvoj domacej kinematogarfie cca 240 milionov, euro, roku 2013 len .... 80 milionov, coz je jedna tretina. Jak to povedal reziser Ferdinando Baldi, este kym zil : italska kinematografia je mrtva, uz len usporiadat pohreb. Je mi to luto, mam rad Italiu, od Imperia Romana, cez stredovek az po ich filmy. 74 % ()
Námět není nijak originální; vezměte si například filmy jako Dave nebo Moon Over Parador. Film jako takový se ale velmi příjemně sleduje a to částečně i proto, že neoblíbený politik Enrico tentokrát není ztělesněním všeho zla, jak tomu bývá u jiných, tématicky podobných filmů. Hned jak vypadne ze světa přetvářky a stáhne se do ústraní, působí natolik sympaticky, že mu až přejete, aby se ze svých chyb poučil a zas se politiky vrátil zpět. Toni Servillo zvládá titulní dvojroli skvěle, na letošním MFF Karlovy Vary ho ale můžete vidět ještě v jednom, o něco lepším filmu: Sorrentinově Velké nádheře. ()
Pan režisér umí točit a umí si i vybrat herce. Ano, příběh sám o sobě není ničím objevným a nedávno jsem viděla Diktátora, který je pochopitelně žánrově z jiného soudku, ale obsahově už nikoliv. Promítání slušeno velké plátno Velkého sálu hotelu Terminal, které dílu dodalo patřičnou důstojnost a přidanou hodnotu. ()
Galerie (48)
Photo © BiBi Film
Reklama