Pravá a levá ruka ďábla

Úplne pohodová, ultra-super-ľahká oddychovka, ktorá naplno využíva súhru už notoricky známej dvojice šialených fackujúcich hrdinov divokého západu. Spencer má tentokrát navyše, hlavne z dôvodu, že rozdá viac kladivových pästí a občas lepšie zahláškuje. Inak je príbeh až príliš normálny a obyčajný, aby som šiel vyššie z kvalitného nadpriemeru. 70%. (02.02.2009)

Jak na nízký tlak? Dodržujte pitný režim a denně si pusťte alespoň jeden italský spaghetti-western. Když to bude navíc ten s dvojicí Terence Hill a Bud Spencer, možná si trochu zkazíte vkus, krevní tlak vám ale následkem činnosti vaší bránice povyskočí. Je to sice trochu monotónní filmové menu, ale díky skutečně povedenému českému dabingu se tyhle spaghetti konzumovat dají... (11.04.2011)

"Bratře, snažil jsem se tě varovat, že tito dva moji hosté patří k jiné víře. Řídí se důsledně zákonem: Oko za oko, zub za zub." Líný Joe a Bambino mě bavili svým tradičním vyfackováním zla z Divokého Západu. A samozřejmě svým obvyklým smrtelným hříchem - obžerstvím. Prostě poučení je jednoduché jako celý tento příběh: všechny fazole se musí sežrat, Mormoni jsou k fackování naprosto ideální a neexistuje takový počet nepřátel, aby ho tito dva povedení synové děvky nedokázali umlátit. Mě tohle patrně nikdy nepřestane bavit. (06.03.2019)

Keď niekto zbožnuje typické bitky Bud Spencera ako ja, tak film sa mu musí páčiť....tolko pestí po hlave, tolko faciek do oblastí medzi lícom a krkom, tolko faciek čo človek preletel zo dva metre....doplnené trefnými ftípkami, to dokáže len jeden človek . Jednoduchý film v ktorom ide len o dokonalé bitky, či presné odstrelenie protivníka od pása, možno nájisť aj niejakú hlbšiu myšlienku či dokonca ja nejaké poučenie do života! Ako vraví môj ocino :,,Keď na mňa pôjdu dvadsiati chlapy, viem, zabijú ma, ale piatich zabijem JA! " ....nikdy netreba ukázať, že sa bojíte! (04.06.2010)

Pohodovka, která jakoby kolísala mezi vážně míněmým spaghetti westernem a komedií. Sem tam vtípek, přesně mířená kulka a stejně přesně mířená hláška, sem tam nějaká bitka, Spencerův klasický facák, Hillovy podrazy, které hravě omluví svýma modrýma kukadlama. Prostě klasika, které člověk rád odpustí nějakou tu drobnou vadu na kráse. Už jako kluk jsem měl obecně italské westerny raději než ty americké, od Leoneho po Corbucciho, od Trinity po Djanga. Je radost si sem tam nějaký po letech zopakovat. (14.07.2012)