WikiLeaks

"Myslela jsem, že Američané si cení svobody projevu jako své matky." To já taky, protože to pořád říkají. A taky neustále melou o tom, že chtějí mír a ve jménu Boha rozpoutávají války po celým světě. Zkrátka lžou celýmu světu a když jsou přistiženi při lži, tak okamžitě naloží tomu, kdo si to dovolil zveřejnit. Proto je mi sympatickej každej jedinec s jedním serverem, vydávající se za stovky dobrovolníků s mnoha servery, kterej se vydá do boje s mocnými. Assange je sice patrně šílenec s ohromným egem, ale jeho činnosti si hrozně vážím, i když Domscheit-Berg na mne působil mnohem sympatičtěji. Já jsem se tedy v historii WikiLeaks nikdy nepřehraboval natolik svědomitě, abych mohl hodnotit historickou věrohodnost tohoto snímku, ale s klidným svědomím mohu napsat, že jsem se při něm bavil a chlupy na mých zádech jisté napětí taky zaznamenaly. (15.02.2016)

Číší z toho pokus udělat z pánů osvícence a ke konci vlastně jen z jednoho, který pochopí důsledky svých činů a z druhého udělat "osvíceného zaslepeného ďábla". Nedivím se, že s filmem Julian nesouhlasil a je jasné, podle knížky jakého autora to bylo natočeno. Příliš okatě zaujaté, nezáživné, neinformativní, nezajímavé. Jediným plusem je tu asi Benedict, který hraje. (08.02.2014)

Nikdy jsem nechtěl vidět Benedicta Cumberbatche v peroxidovém přelivu. Stalo se. Nikdy jsem nechtěl vidět bytostné konverzační drama jako pokus o bizarní thriller. Stalo se. A nikdy jsem nechtěl vidět film o názorových střetech bez názoru. Stalo se.The Fifth Estate není příběhem vzestupu a pádu Wikileaks ani biografickým portrétem šíleného/geniálního zakladatele Juliana Assange, věnuje se samotnému zrodu Wikileaks, příběhu, kdy se začínalo z počítače jednoho bláznivého Australana s batohem. Výsledek působí trochu jako WikiLeaks: kopa hodnotných informací a balastu na jednom místě, ale vybírat, třídit a analyzovat je musíte po vzoru Popelky sami, nikdo vám v tom nepomůže. (07.07.2020)

Aký význam má natočiť niečo, o čom sám Assange povie, že je to blud, takto sa to nestalo a on sám prosil Cumberbatcha, aby tú rolu nebral, pretože to celú jeho prácu len zmrví? Nuž význam pre tieto natlačené hviezdy to malo - honorár, úspech, priživenie sa na téme. Lenže pravde oddaní neostali. Film je vlastne voči americkej vláde celkom príjemný. Tak o čom to potom malo byť ak nie len o prachoch z filmu? Jedna nešikovná parochňa a kontaktné šošovky z Benedikta Juliena nerobia. Film o WikiLekas natočený akoby proti WikiLeaks. (10.01.2024)

Scenár ušiel. Pokiaľ sa teda zaoberá informáciami. Dialógy tiež, problém je vo vykreslovaní charakterov jednotlivých postáv, (s výnimkou dua Tucci - Linney) buď úplne neživotnými, alebo klišé prerastajúcimi až po hranicu karikatúry vlastného povahového stereotypu. Celý Guardian je postavený na troch odlišných charakteroch; Thewlisovom novinárovi, ktorý si všetko dovolí a vždy mu to prejde; Jeho šéfovi, ktorý to zakaždým toleruje, pretože mu (viditeľne) vo všetkých smeroch nesiaha ani po kotníky; A kritickom oponentovi, ktorý - aj so svojou skepsou - dostane vždy na prdel a Assange ho zakaždým uzemní, nejakým divácky omračujúcim faktom. Sám Assange, je podľa očakávaní učebnicový príklad excentrického intelektuála (typ Steve Jobs), ťažiaci z najznámejšej úlohy herca, jeho zosobňujúceho. A Brühl (opäť typický) pragmatický nemec. Všetci ostatní sú len do počtu.. Vedľajšie linky celkom mimo; Detstvo a pôvod bielych vlasov, ani opakujúce flashbacky nemajú pre príbeh ani formu žiadny význam; naopak, osud whistleblowera mal byť rozoberaný viacej, viacerými postavami a dĺžku mohol (nenásilne) natiahnuť podstatne rozumnejším a pre tému zmysluplnejším spôsobom, ako zbytočné prestrihy na detstvo, či opakovanú rovinu "vnútra" wikileaks. Režisér nato takmer nemal a vytvoril chaos snažiaci sa o presahy, fungujúci (opäť), len v kontexte skutočných udalostí a faktov.. Kameraman nato pre zmenu nemal vôbec; pseudogreengrassovský štýl, chaos ešte posilnil, miestami už vážne iritujúcim spôsobom (keď napríklad kameru pri detaile, odrazu len tak hodí do strany).. Na záver to chvíľu vyzeralo na patetický monológ, vzápätí našťastie prerušený, vystriedaný vynikajúcim Assangeho doslovom. Herci zachránili čo pokazila réžia, kameru zachrániť nešlo, avšak veľmi šikovný scenáristický ťah, podať príbeh z dvoch rôznych uhľov pohľadu (Brühl / Cumberbatch), povyšuje Fifth Estate aj cez jeho negatíva, na politicky (takmer) korektné a hlavne nezaujaté, inteligentné dielo. 70%. (22.05.2014)