WikiLeaks

J. S. Mill ve svém díle On Liberty píše, že lidé by měli názory slyšet od těch, kteří jim věří, protože jen tak budou prezentovány v té nejvěrohodnější, nejpřesvědčivější podobě. A nehledě na to, zda osobně s Assangem souhlasím nebo ne, jsem si během The Fifth Estate několikrát pomyslela, jak lepší by ten film mohl být, kdyby se na něm podílel někdo, kdo se s myšlenkami hlavního hrdiny ztotožňuje. (Oliver Stone je samozřejmě první osobou, která mi přišla na mysl.) A také někdo, kdo má alespoň trochu vypravěčského talentu a ví, jak strukturovat příběh. Takhle je z toho totiž jen nevýrazné, zmatené dílko se zbytečnými metaforickými scénami. Benedict Cumberbatch se v něm sice své role zhostil dobře, s lepším scénářem mohl být ale geniální. (24.10.2013)

Z filmu cítím takový nenaplněný potenciál. Asi není snadné vytvářet film o něčem, o čem nikdo raději pořádně nic neví. Bill Condom si zřejmě ani nemohl příliš troufnout na nějaký ten agresivní snímek. To by jej mohlo také stát jeho plodnou režisérskou kariéru. Cumberbatch sice sype na diváky jednou motivační moudro za druhým, ale všechny vyznívají celkem nijak, ba dokonce skoro až negativně. Těžko odhadovat, zdali se tak stalo nedopatřením, nebo se film krotí zcela záměrně. Na duo Cumberbatch Brühl se koukalo pěkně. Počítal jsem s malinko větší účastí číče Carice van Houten, která se nakonec objevila asi ve 2 až 3 dialozích. Pokud se na snímek chcete náhodou kouknout kvůli ní, raději zvolte něco jiného. Film je v mnoha směrech úplně brutálně umírněný, proto nemá nejmenší potenciál někoho oslnit. Na 3 * bych to přeci jen viděl. (04.05.2016)

Co je na tom filmu tak špatného, že tu má relativně slabých 62 procent? To, že není, respektive nemusí být podle pravdy? Jasné, Wikileaks byl web, který dal na pravdu a nic než pravdu, zatímco tenhle film pracuje s námětem a dělá si s ním co chce, hlavně aby filmařsky bavil a diváci neupadali do letargie. Přitom ale Benedict a Daniel byli skvostní! Stejně tak, jako se tvůrcům povedlo vstoupit do světa tohoto tématu. Sice mi toho moc neřekli (byť přeskakovali z jednoho tématu na druhý), ale pořád řekli dost na to, abych si dokázal udělat představu, co se zhruba stalo a komu Julian Assange šlápnul na kuří oko. Ono přeci jen, zveřejnit fakta, která způsobila pád islandské ekonomiky a zveřejnit americké diplomatické depeše je přeci jen jinej level. Z filmu je nicméně patrné, že Julian je sebevědomej magor, protože jinak by nikdy nedokázal to, co dokázal a také fakt, že na americkou diplomacii se prostě nešahá. Amíci jakýkoliv náznak útoku na jejich stát trestají smrtí a je jim vlastně úplně jedno kdo je proti nim...ale to už je zase diskuze na jiné téma a v jiné době. (12.05.2021)

Když se oprostím od toho, jak moc je anebo není tenhle film reálnej, protože jak jeho trefnej závěr sám uznal, pravda neexistuje, existuje jen úhel pohledu a ten má každý jinej (hmm, hluboká myšlenka :-), tak tu máme perfektně natočené politické drama s příměsí thrilleru, jedno z nejlepších, co jsem v letošním roce viděl, Na čemž má velkou zásluhu (jak taky jinak) Benedict Cumberbatch a Daniel Brühl (potěšila ještě přítomnost oblíbených Davida Thewlise a Petera Capaldiho). Líbí se mi ten akční tón, film, který by mohl chtít jednoho nudit (pořád tam jsou sklonění nad notebookama a zuřivě do nich mydlí), tak prostě nemá šanci, přestože trvá nad dvě hodiny... Což už je samo o sobě výmluvné. O samotné problematice WikiLeaks však budete muset zapátrat jinde (na to je film až moc názorově nevyhraněný a soustředí se spíš na profesní vztah dvojice Assange - Domscheit-Berg). A ještě se mi líbilo, jak tam Ben nosí tričko s potiskem The Pirate Bay, vtipné :-) (22.11.2014)

"Myslela jsem, že Američané si cení svobody projevu jako své matky." To já taky, protože to pořád říkají. A taky neustále melou o tom, že chtějí mír a ve jménu Boha rozpoutávají války po celým světě. Zkrátka lžou celýmu světu a když jsou přistiženi při lži, tak okamžitě naloží tomu, kdo si to dovolil zveřejnit. Proto je mi sympatickej každej jedinec s jedním serverem, vydávající se za stovky dobrovolníků s mnoha servery, kterej se vydá do boje s mocnými. Assange je sice patrně šílenec s ohromným egem, ale jeho činnosti si hrozně vážím, i když Domscheit-Berg na mne působil mnohem sympatičtěji. Já jsem se tedy v historii WikiLeaks nikdy nepřehraboval natolik svědomitě, abych mohl hodnotit historickou věrohodnost tohoto snímku, ale s klidným svědomím mohu napsat, že jsem se při něm bavil a chlupy na mých zádech jisté napětí taky zaznamenaly. (15.02.2016)