Blázniví bažanti

Skoro bych dal jen dvě hvězdy, jaksi za trest. První z jejich filmů a dle mne nejslabší z těch, co s nimi natočil Claude Zidi (ty nezidiovské jsem neviděl). Les Charlots vznikli jako kapela a hlavně mimo Francii je proslavily až filmy, ve kterých hráli. Na francouzské Wikipedii se dokonce dozvíme, že jsou jednou ze dvou francouzských kapel, které předskakovaly Rolling Stones. Prvních skoro 40 min. (tedy téměř půlku filmu) se díváme na jejich snahu hrát s kapelou a zvítězit v jisté regionální hudební soutěži. Nemají peníze na nástroje a tak jako později ve Velkém bazaru se snaží si vydělat (prací :), což se jim klasicky nedaří. Později je Zidi již neobsazoval do rolí hudebníků a postačilo, že dělali ke svým filmům hudbu. Vtipná je pasáž ze soutěže, kdy máme možnost podívat se na několik dalších kapel a styl, co se tehdy hrál. Zajímavé je sledovat, co se nosilo, některé modely jsou pekelné. Po těch 40 minutách se konečně dostáváme do armády, když je na jedné louce dostihne vojenský kurýr s povolávákem na večer téhož dne (docela krátká doba, ale to je u takového filmu celkem jedno, jen mám dojem, že se jejich vojenská služba do té doby ve filmu vůbec neřešila). V armádě začíná být veseleji, především díky plukovníkovi a skvělému seržantovi (Jacques Seiler), který hraje také v Bažantech jdoucích do boje. Fantastické jsou manévry, kde plukovník s důstojníkem od jiné jednotky hrají proti sobě jakoby deskovou hru s figurkami na plánu vojenského prostoru a dle toho, jak figurami táhnou, musejí vojáci a technika pobíhat sem a tam. Tento film je více než u dalších sledem gagů, pospojovaných jakýmsi dějem, až na to, že zde je to dosti patrné, chatrné. Ale stejně je mám moc rád! (26.06.2012)

Nezažil jsem šílenství kolem filmů s Bažanty a ani ty fronty před kinem, ale jako dítě jsem měl tyto komedie rád a později jsme je měli i na vhs - vždy jsem si je rád přehrál. Dnes bych poněkud více cítil onu trapnost některých scének, ale na druhou stranu mohu říci, že v pozitivním smyslu mohu hodnotit genialitu scén jiných. Tento komentář víceméně sedí i na další pokračování Bažantů. (06.01.2014)

Bažanti! Kdo by je neznal? Tahle banda si pod vedením také začínajícího režiséra Clauda Zidiho natočila v roce 1971 svůj první celovečerní film. (Le grande java z roku 1970 sám moc nepočítám.) Ten měl obrovský úspěch nejen ve Francii a odstartoval jejich mnohaletou éru, kdy následoval film za filmem. Popravdě mě první Bažanti až tolik nebavili. Jasně, v mládí jsem nekriticky hltal a díval se na ně vždycky, když byli v televizi. Nicméně svého vrcholu pro mě dosáhli až v Bláznech ze stadiónu a ve Velkém bazaru. Zde je to klasický slepenec scének a gagů, které jsou místy skvělé, místy dobré a občas i trapné. Přesto jim patří poctivé tři hvězdy, protože bez prvních komerčně úspěšných Bažantů by nebyly ty další (a lepší) filmy. (27.07.2023)

Naozaj podarená komédia, na ktorej dnešnému divákovi môže vadiť len strih daných scén, ktorý je veľmi viditeľný. Avšak technika pred 50 rokmi bola na úplne inej úrovni. Inak je to minimálne 80% času skvelá zábava, ktorá nijako neprekračuje hranice slušnosti. Teda ak vás neuráža pár mužských holých zadkov. (06.06.2021)

Celkově mám Les Charlots hodně ráda a vždycky jsem se u těchto filmů skvěle bavila. Humor je sice úplně praštěný, ale opravdu vtipný. Už od první minuty jdou za sebou jedna vtipnější scéna než druhá. Přece ale jenom musím i u tohoto dílu o jednu hvězdičku slevit, protože má bohužel jednu velkou chybu - některé scény jsou až přemrštěně dlouhé. Scény, kdy na festivalu hrály kapely, byly zbytečně dlouhé a i přes to, že jsem se u té závěrečné pobavila, celkově mohla být celá pasáž o něco kratší. Některé scény jsou až příliš dlouhé na to, aby opravdu vyzněly tak, jak měly. Bažanti opravu jsou skvělá komedie, ale pět hvězdiček ode mě prostě dostat nemůžou. (29.09.2015)