Ain't Them Bodies Saints

Film, kterej by měl bejt přitomen u slovníkového hesla KÝČ. Ain't them Bodies Saints hned od první minuty vrazej největší facku, která říká, čum, tak tohle je hollywoodská filmová řeč. Dva ohraný, ale nádherný herci běžej po sluncem zalitém poli, do kamery se odráží paprsky slunce a hází všelijaké barevné skvrny, všude je štěstí, samozřejmě ale troška toho dramatu, Rooney Mara má totiž děťátko. A takhle film pokračuje, postavy nemají sebemenší motivaci k svým činům, hlavní hrdinové totiž žijí jen proto, že se maj rádi, takhle to totiž v životě chodí, že se žije jen pro lásku a jinak můžu bejt totální retard. Nikdo a nic není ve filmu dotažený alespoň trošku do hloubky, nebo vlastně pod povrch, a jediný, co na filmu baví, je fakt, že ta nemastná koza Rooney Mara má fakt krásnej ksichtík a tak je každej záběr na ní potěšením pro očička. (19.08.2013)

Až mě kolikrát zamrzelo, že se děj neodehrával v klasickém prostředí Divokého západu, ačkoliv ten westernový nádech byl všeprostupující. Příběh nebyl žádnou novotou, ale ta kombinace příjemného melancholického vyprávění, krásných atmosférických obrazů a výborných herců posunula film do vyššího levelu. 75% (19.08.2015)

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Večerní Texas, plný dlouhé trávy, obilných klasů, podzimního slunce, bujného větru, ale stále teplých a neklidných nocí. Bar ze staré školy, ostrá whiskey, závan divokého západu, drsní muži hýřící činy namísto slovy, to je moje gusto! Samozřejmě je třeba se na to patřičně naladit, uvelebit se v přítmí a přožít si lásku, která nemůže být naplněna. Děj je poměrně přímočarý, jednoduchý, postavy ani vztahy se vývoje nedočkají, jde totiž jen a jen o atmosféru. Film Boba nesoudí, neomlouvá ani nezatracuje jeho činy, nemusíte se s ním identifikovat, ani fandit jeho soku, stačí se zaposlouchat do skvělé hudby a do filmu se vnořit... 7/10 (05.07.2013)

Vizuální kvality to má, něco nového/jiného/objevného ale divák v obrazové stránce jinak nenajde. Moc toho nenachází ani v té příběhové. Poetika á la Altman nebo Malick je patrná, love story s nádechem retro atmosféry láká na zachmuřený manželský pár, který čelí zkoušce letitého odloučení. Nějaké sdělení mi chybělo, s postavami se prakticky nedá identifikovat, jejich vývoj je nulový. Zbývá ona atmosféra. Je tam, ale ne každý filmař má Malickovy kvality, aby na ní mohl postavit základy. Jako poctu filmům z éry Nového Hollywoodu beru, jako něco, k čemu bych se chtěl vracet, nikoliv. (09.07.2014)