Prokletí žlutozeleného škorpióna

Woody Allen nesklamal ani v tomto diele a hoci si tu tentokrát neodniesol žiadnu nomináciu na Oscara alebo Zlatý Glóbus, nezľavil zo svojich scenáristických kvalít ani o meter. Miestami sú to až mega výbuchy smiechu. Klasický Woody, ktorému možno chýbala len finálna pointa trochu prepracovanejšia, ale tie gagy a hlášky, tie stáli za to. (18.05.2016)

Woody Allen je režisérský enfant terrible. I svůj přibližně třicátý film natočil jako všechny předchozí. Opět do něj obsadil sebe a opět dokázal, že skvěle napsané dialogy jsou někdy (více než) polovinou úspěchu. Vlastně by se dalo říct, že Allen je v současnosti jedinou jistotou mezi scénáristy. Sami doufám uznáte, že napsat i po více než dvaceti letech aktivní tvorby zábavný a neotřelý příběh, zaslouží obdiv. Nejpikantnější ale je, že Woody stále vykrádá sám sebe. Avšak jen v takové míře, abychom i na jeho dalším filmu rozluštili charakteristicky allenovský rukopis. K němu neodmyslitelně patří roztěkané brýlaté pometlo v hlavní nebo vedlejší roli. V tomto spletitém kolotoči nepopiratelně inspirovaném bogartovskýmí detektivkami dojde na slovní souboje mezi pohlavími i na svůdnou femme fatale. Nechybí ani (tentokrát obzvlášť) povedený jazzový soundtrack a vše končí divokým ohňostrojem. Prokletí žlutozeleného škorpióna je retrokomedií jak má být, které se vyplatí odpustit hooodně zdlouhavý rozjezd. (Allen Prokletí považuje za svůj nejhorší film.) 85% Zajímavé komentáře: Visáč, Ony (02.01.2006)

Film prošpikovaný skvělými hláškami. Nicméně epika kulhá, jak invalidní důchodce, méněcennější příběh v tak ubohé verzi sama sebe jsem viděl možná tak při záměně kufrů na letišti u filmů z počátku minulého století. Allen by si měl uvědomit, že jsme v novém tisíciletí. Konečná scéna tak bolestivě nesedí, až to bolí. Woody a já asi nikdy nebudeme dobří přátelé...jsem mimo mísu, jak pozoruji hodnocení ostatních. (16.09.2016)

Trvalo mi 20 minut, než jsem pochopil, že ten negramotnej antihnidopich co měl na starosti titulky, viděl film tak vzdáleně, že už tak malej Woody byl ještě menší, což Woodymu jistě přineslo další mindrák. Na každý pád jsem laxností titulkovače přišel o kupu vtipů. A navíc mě donutil, abych se na film díval s dabingem - to je, jako když by hluchoněmej šel na vystoupení břichomluvce (Jeff Dunham). Ale jelikož to byl Woody Allen, nebylo možný se nesmát a nebavit: "G.W. dovol, abych ti představil mého bratra. To je ten, co umřel při porodu?" (02.06.2010)

„Zapomeňte na logiku a zkuste mi trochu věřit...“ Je to zvláštní pocit být chvíli aktérem či alespoň svědkem něčeho, pak se probudit ze stavu hypnózy či sna a prakticky úplně zapomenout. Na tento film zase rozhodně zapomenout hned nelze, ale skoro obdobný pocit probuzení se ze zvláštního sna jsem měl taky po skončení celého filmu. Velice originální krimi komedie Woodyho Allena, pohybující se tak trochu kdesi mezi nebem a zemí, psychologicky někde mezi vědomím a podvědomím, mě do onoho transu nejen svou mystickou zpáletkou opravdu dostala. Tohle PROKLETÍ chci určitě vidět někdy znovu, ještě alespoň jednou hltat tu jedinečnou retro atmosféru podbarvenou stylovou hudbou, být u toho svědkem neotřelé filmové loupeže na pokračování, absolutně se vymykající všemu, co bylo k tomuto tématu na plátně odpromítáno, a vychutnávat si u toho ňoumovského Woodyho v nešťastně zmanipulované a rozdvojené postavě soukromého detektiva a nezáměrného zločince, v obklopení dvou velmi pohledených blond krásek (jinak též skvělých hereček) a nonšalantního Dana Aykroyda. Skoro se mi nechce věřit, když jsem si v zajímavostech přečetl, že sám Woody Allen považuje tento film za svůj nejhorší a dokonce lituje svého obsazení do hlavní role. Za sebe musím říct, že zatím žádný jiný film tohoto svérázného tvůrce mě tolik nebavil, nehledě na to, že je to snad poprvé, kdy se mi Woody zamlouval (a to velice!) i jako herec. Za mě výborná záležitost! 90% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)