3096 dní: Příběh Nataschi Kampuschové

První německý film, který jsem si dobrovolně pustila a celý ho dokoukala. Příjemně mě překvapil. Dohnala mě k tomu zvědavost, protože mě příběh Nataschi Kampusch zaujal, hlavně tedy kvůli prezentaci samotné unesené dívky, pohledné, sebevědomé a sečtělé. Navíc nemůžu zapomenout, jak jsem v době, kdy se zveřejnil její návrat, právě dočítala knihu Sběratel od Johna Fowlese. Zvláštní náhoda. Film je velmi dobře natočený, herci odvedli skvělý výkon, skutečně působivý zážitek. (16.05.2016)

Nemci točia filmy ako o závod a som vďačný i za ten zlomok , čo sa k nám dostane. Atraktívny príbeh o únose podľa skutočnej udalosti dokáže zaujať. S naozaj kvalitnou a známou hereckou dvojicou by sa film určite presadil i celosvetovo, ale ani títo nemeckí herci nie sú žiadny amatéri. Únosca mal skrýšu pripravenú naozaj dokonale a ani jeho vlastná matka netušila, čo v dome majú. Spočiatku chytrý a opatrný maniak po rokoch akoby zmäkol a naivne si myslel, že dievča po rokoch stratí motiváciu k úteku. Obdivoval som jeho odvahu či naivnú debilitu, keď sa s unesenou dievčinou vybral do obchodu, či na lyžovačku... Na každého však raz dôjde. Nemci natočili uveriteľný film podľa skutočnej udalosti a to je už čo povedať v dobe, keď nálepka "podľa skutočnej udalosti" dáva jedine záruku, že bude nasledovať absolútne debilný film. Som rád, že toto nebol ten prípad. 80%. (17.08.2014)

Film, kterému dává plusové body společenská závažnost celého případu, je technicky i herecky na standardní úrovni, vztah dvou hlavních postav není mechanický a má svůj vývoj, ale tím vším mi při zpětném pohledu vážně chybí kontext - co tato událost udělala se společností, rodinami, státními institucemi, co předcházelo a následovalo, z jakých kořenů vyšla Priklopilova povaha... Chápu, že snímek nemohl natočit kdokoli a takhle si ho hlavní hrdinka asi představovala, ale ani jako zpracování skutečných událostí, ani jako dramatický tvar to není dostatečné. (29.03.2021)

Stejně jako mnozí jsem měl poměrně velké obavy. O příběhu Nataschy Kampusch už bylo napsáno snad vše a každý aspekt jejího věznění byl rozebrán do posledního detailu, stejně jako osoba jejího žalářníka Priklopila. Filmaři tedy nemohli přijít s nějakou fabulací a díky Bohu za to, že si to uvědomili. Horman se tedy omezil na "pouhou" hranou rekonstrukci, ale byla to rekonstrukce natolik věrná, že diváka musí mrazit už jen kvůli tomu vědomí, že tohle se skutečně stalo. Zásluhu na tom mají i hlavní představitelé Thure Lindhart a Antonia Campbell-Hughes. Oběma jsem jejich role bezvýhradně věřil. Snad jen jedinou výtku bych měl ke zvolenému jazyku. Chápu, že se jedná o mezinárodní projekt s ambicí prorazit i za mořem, ale němčina by tomu dodávala ještě více autentičnosti. Navíc si nejsem jist, jestli zrovna zvolený formát americké publikum pobere. 90% (03.11.2013)

U filmov, ktoré sú nakrútené podľa mimoriadne dramatickej skutočnej udalosti divák predpokladá, že film bude rovnako pôsobiť, ako na neho pôsobili novinové články v čase, keď správa o jej úspešnom úteku obletela svet. Nie vždy sa dočká, ako tomu bolo v tomto prípade. Opäť za najväčší problém považujem proporcie. Z 3096 dní sa dá vybrať množstvo kľúčových momentov, ktoré charakterizovali osemročné väznenie unesenej a psychiku únoscu. Bolo tam síce naznačené, že si Priklopil plánoval z Nataschi vytvoriť obdobu Pygmaliona a u nej zrejmé pôsobenie Stockholmského syndrómu. Ale desivosť a nezmeniteľnosť jej položenia mala byť výraznejšie stvárnená, veď 3096 dní je neskutočne dlhá doba. Film pôsobil takmer zľahčujúco. Ak by skutočnosť bola taká ako vo filme, nemala by Natascha dodnes desivé sny a psychické problémy. Ani angažovanie tridsaťročnej anorektičky do úlohy o polovicu mladšej Nataschi nepovažujem za šťastný ťah. Celkovo som vnímal tento film ani nie tak ako nepodarok, skôr ako nevyužitú príležitosť. (24.01.2017)