Královna pouště

Kdybych o Gertrude Bell nic před tímto filmem nevěděla, myslela bych si po něm, že to byla jen rozmazlená dcera z bohaté rodiny, která roupama nevěděla co dělat a celý svůj život strávila ježděním po poušti, nešťastnými a nenaplněnými vztahy, nakupováním na trhu a psaním deníku a dopisů. A přitom si stačí o ní něco přečíst na wikipedii a hned se vidí, jak mimořádná, odvážná a obdivuhodná žena to opravdu byla. Nevím, co přimělo Herzoga její život ztvárnit právě takhle, ale naprosto se minul účinkem. Nicole Kidman se snažila, ale přece jenom jí ani všechen botox světa její věk nikdo neodpáře a zvláště na začátku filmu, kde měla být v rozpuku mládí, působila dost směšně, zvláště ve scénách s Jamesem Francem, který je ve skutečnosti o 10 let mladší. Chybou také bylo obsazení Roberta Pattinsona do role Lawrence z Arábie, ten prostě nemá na to někoho takového zahrát. Celkově velké zklamání, ale rozhodně se těším, až si přečtu nějakou její biografii. (16.06.2016)

Druhá promarněná šance pro Herzoga – po tomhle už jich ode mě víc nedostane. *** Gertrude Bell byla pravděpodobně velmi pozoruhodná osoba a mohla z ní být dobrá látka pro kvalitní životopisný film, kterého jsme se ale od Herzoga nedočkali ani omylem. Člověk by - padesát let po Leanově Lawrencovi z Arábie - přece jen čekal, že laťka bude nastavená mnohem výš. V Herzogově arogantním, povrchním, hloupém a urážlivém díle nicméně jen přes dvě hodiny sledujeme vždy čistě vymydlenou Nicole Kidman, kterak se ladně pohupuje estetickou krajinou na stejně čistě vymydleném velbloudu a kterak osudově upírá své modré oči v mléčné tváři na každého muže, kterého jí přihraje banální scénář a který jí řekne nějakou lichotku, usmívá se nebo se tváří významně a vždy u toho vzdychá s pootevřenou pusou (téměř není záběru, kde by udržela rty semknuté) a nechává si dávat dary a skládat poklony. I po třech týdnech věznění má vlasy jako z reklamy na šampon a šaty i pleť zářivě čisťounké, a místo aby si na plátně skutečně zjednávala respekt a s respektem se snažila proniknout pod povrch a porozumět dění kolem sebe, jen se provokativně nakrucuje, usmívá a zírá – a stejně jako ona ani divák nemá šanci z filmu cokoli z blízkovýchodního dění té doby a role Gertrudy Bell v něm pochopit... Je např. dokonale výmluvné, že veškeré repliky pronesené v jiném než anglickém jazyce se tu ani nepovažují hodné překladu, Kidman se u jejich pronášení prostě jen tváří významně a divákovi, který přece také nepotřebuje ničemu rozumět, to má jen polopaticky ilustrovat, že Bellová hovořila místními jazyky. (Až to připomíná cimrmanovské dokazování, že světlo je rychlejší zvuku.) *** Stačí trochu zagooglit, aby bylo jasné, že skutečná Gertrude Bell nebyla tak okatě půvabná, vymydlená a naivní a cestu k porozumění beduínům a blízkovýchodní politice si vyjednávala složitěji a mnohem originálněji, např. mnohem častěji přes ženy politicky vlivných mužů v pozadí než přes muže-panáky, kteří by jí jen trapně padali k nohám, žádali si ji do svého harému či se jí podbízeli i před zraky vlastních manželek... *** Ostatně např. v době, kdy se setkala s 16letým emírem z dynastie Rašídů, jí už bylo 45 let, a v době, kdy se dozvěděla o smrti podplukovníka Doughty-Wylieho, 47 let. *** Herzogův film je nejen dokonale antifeministický, protože Bellovou předvádí jako zjednodušenou vzdychající naivní krasotinku propadající tragickým romantickým aférám, jejíž úspěchy dosahované v arabské poušti, v evropské politice nebo ve velehorách zřejmě nestály žádné úsilí a na rozdíl od jejího půvabu jsou nehodné zobrazení, ale navíc uráží i všechny diváky, kterým nestačí koukat se na plakátově hezkou tvářičku v cizokrajných kulisách. Uf. *** (Na B12, 2. 4. 2024.) *~ (03.04.2024)

Síce nie vyslovene zle natočený, ale inak veľmi mdlý a nezáživný životopisný príbeh o jednej ... no ja nakoniec ani poriadne neviem kto to bol a o čo sa zaslúžil, resp. zaslúžila na základe tohto filmu. Popis hlási, že Gertruda Bell bola spisovateľka, archeologička a kartografka, ktorá na začiatku 20. storočia zmapovala Irák a Jordánsko. To je fakt, ale samotný film to veľmi do popredia nedáva. A tak si tu tradične skvelá Nicole Kidman chodí po arabskom polostrove, občas o ňom rozpráva, neustále sa prekrásne sníma príroda, občas jej cestu skríži nejaký chlap a to je celé. Kto chce krásne zábery prírody, tak si vystačí aj s National Geographic a kto chce vyslovene poznať príbeh Gertrudy Bell, tak sa tu toho veľa nedozvie. V čase sa posúva vpred rýchlym tempom a tak ani nie je veľmi jasné koľko toho musela Bell prekonať a tie jej životné lásky ktoré postretla sú tu dve, z toho jedna končí skôr než začne a je do nej dosť nevhodne obsadený James Franco a k druhej zase takmer ani nedôjde, lebo ju ústredná postava po väčšinu stopáže odmieta. Nádherná kamera a výborná Kidmanka potešia, ale iba tieto dva prvky tie dve hodiny ani náhodou neutiahnu a Queen of the Desert tak skoro upadá do nudy, keďže tu chýba aspoň jedna zásadná scéna, ktorá by nejako strhla. Nudný film z púšte o jednej bohatej žene, ktorá žila pomerne dobrodružný život, no samotné dobrodružstvo vám film ani neukáže. CELKOVO: 2* (4/10) (22.04.2016)

Intimní vztah Nicole Kidman s mužem. Je to emocionálně prázdné . Příběh režisérka Werner Herzog založila na skutečné postavě Gertrude Bell, archeoložce, která začátkem století cestovala pouštními krajinami blízkého východu a po cestě se stejně jako jedna moje kamarádka zamiluje. Pušť je působivě nasnímána. Film je konvenční a obecný a uspával mě, ale líbilo se mi pár vydařených hlášek a tak politické zhodnocení Sýrie " Sunité, šíté, Alavité , Drůzové, křesťané a všichni si jsou po krku. A na severu jsou Kurdové". A německá kancléřka mom fuhhrer Merkel si miliony pozvala na práci do Německa jako náhradu na populačně vymírající obyvatelstvo...Můj oblíbený psycholog Jeroným Klimeš říká, že sexuální šílenství mužů se zvětšuje se sluncem. Ve středověku byl trest smrti za krádež chleba , protože byl cenný. V Arabských zemí je trest smrti za nevěru, protože...dosaďte si sami vlastní zkušenost s Italama, Arabama. (23.04.2020)

Kto si chcel pozrieť detaily o živote a pôsobení Gertrudy Bell, ten si ich pozrel na wikipedii, takže nakoniec môžu byť všetci spokojní. Z môjho pohľadu je zaujímavé, že takmer všetky filmy z prostredia púšte a arabského sveta sa dnes točia v Maroku, konkrétne v ateliéroch v okolí Ouarzazate. Pritom práve Maroko je so svojou atypickou architektúrou hlinených ksarov a kasieb výrazne odlišné od zvyšku orientálneho sveta, takže to znalcovi priam bije do očí. Každopádne pôsobivý vizuál aj hudba. (25.09.2017)