Pole v Anglii

Černobílá nuda, která se neustále metamorfuje a děje se v ní co chvíli něco úplně jiného než doposud. Bez nějaké promyšlené návaznosti, prostě se to stane. Občas se tam objevil nějaký drobný vtípek, občas se lehce zafilozofuje, ale víc kladů v tom nevidím, snad ještě kromě kamery, nějakých mraků a toho faktu, že se to vlastně celé odehrává na poli. Jinak to je ale strašná nuda s nesympatickými postavami (a je celkem vtipné, že ta nejsympatičtější je nakonec ta, která umře hned v prvních 10 minutách (btw, hrál ji Julian Barrett a naprosto perfektně) a nezajímavým dějem, ve kterém se může nezávisle na sobě stát úplně cokoli. Nelíbilo, nebavilo. 2* (26.02.2020)

-Zatímco se bojíme pekla, už v něm žijeme.- Pokud by se mělo napsat o nějakém filmu z posledních let, že je jen pro menšinové publikum, tak Pole v Anglii by bylo předním adeptem. Film mě vtáhnul postupně a nakonec mě zcela zhypnotizoval, což měla mj. na svědomí také skvělá hudba od druhé poloviny až k závěru. Občas jsem měl pocit, že sleduji československou novou vlnu 60. let. Vynikající kamera, kdy mnohé černobílé obrazy by se daly rámovat, a tak není divu, že občas došlo na obrazy živé. Alegorie. Chce se mi napsat, o čem film byl, jenže pro toho, kdo jej neviděl, by to bylo vyzrazení klíčové myšlenky. Na jedné straně je ponechán velký prostor divákově fantazii a úvahám, na druhé s blížícím se koncem je jasné, co tím chtěl Wheatley říci. Za mě velká spokojenost, v níž jsem zpočátku nedoufal. Film nedoporučuji. (11.04.2024)

Entheogenní pole v Anglii aneb podrobnosti o životě lidských brouků.. Pozadí Anglické občanské války, konce monopolu anglikánské církve a blížícího se nástupu konstituční monarchie. Období, kdy se lidé bojí pekla, zatímco v něm žijí, serou na polích a mají Iry za ďábly. Tam lze racionálno mírně posunout rukou za sebe a pak, pod proudem vzduchu z obřího ventilátoru, buď zažít souznění mykologie, alchymie, gastronomie a filmových věd, či dojít k poznání, že po houbách jde smyslové vnímání zkrátka do prdele.. Trip tam a zase zpět do světa za živým plotem a zachycení úsvitu doby, kdy se nevědomost měnila v osvícení. The coward is here! A místy je to po čertech vtipné, skoro jako zapomenutý díl ze série Black Adder.. (15.09.2014)

[…] jestliže se peče chléb, leckteré jeho části popraskají, a právě tyto pukliny, které jsou do jisté míry proti pekařovu záměru, vypadají jaksi hezky a budí zvláštním způsobem chuť k jídlu. Také fíky, které jsou nejzralejší, praskají. Přezrálým olivám dodává zvláštní krásy právě to, že nemají daleko k hnilobě. Také klasy sklánějící se k zemi, svraštělé obočí Iva, pěna vytékající kancům z tlamy a mnohé jiné úkazy mají daleko do krásy, jestliže pozorujeme každý z nich sám o sobě, přesto však, protože provázejí přírodní dění, přispívají k jeho ladnosti a mívají svůj půvab, takže oku vnímavému a schopnému hlubšího porozumění pro dění ve vesmírném celku jistě se bude zdát téměř každý i z těchto průvodních jevů v celkovém uspořádání čímsi osobitě hezkým. Takový pozorovatel se zadívá se stejným zalíbením na skutečný chřtán šelmy jako na jeho zpodobnění malířem nebo sochařem a svým pronikavým okem vystopuje zrovna tak půvab zralosti u ženy a starce jako kouzlo mládí u dětí. Mnohé takové příklady se arci nebudou zdát přesvědčivé každému, nýbrž jen tomu, kdo má ryze důvěrné vztahy k přírodě a k jejím dílům. Marcus Aurelius Antoninus (2. stol. po Kr.) Hovory k sobě, III, 2 (18.08.2013)

Ben Wheatley už natočil daleko radikálnější film, jeho Seznam smrti mě odrovnal, tam je Ben ten správný psychopat na kterého nedám dopustit, ale Pole v Anglii je čistě zhulená záležitost, pro trpělivého diváka. Bizarnost těžkého kalibru, zdaleka nepřibližující se k Markétě Lazarové, jak někteří píší. (15.04.2016)