Pole v Anglii

výsledek rovnice jejíž zadání zní: co nastane, když křesťan ve volných chvílích vyšívající krajku a momentálně držící půst pozře houbičky (?!) PEKLO :) rovněž stojí za zmínku fakt, že kvality snímku reflektují můj názor na válku: UTÍKAT -nejlíp opačným směrem, než kde probíhá- a pokud to jde, utíkat rychle (20.06.2014)

Válka ponořená v halucinacích. Wheatley znovu potvrzuje, že ho jeho nekompromisní styl řadí mezi ty nejzajímavější režiséry současnosti. Nejsem si sice jistý, jestli se pod vrstvou nejasných scén, které hodně připomínají Lynche nebo Refna, skrývá rozumné vysvětlení, ale to vůbec nevadí. Děj je tady stejně vedlejší, A Field in England komunikuje hlavně přes obraz a ten poskytuje dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. Rozhodně jeden z nejunikátnějších filmů, jaké letos vznikly. (24.10.2013)

Tento film si buď zamilujete nebo ho začnete nenávidět, já ho spíše nenávidím. Extrémně jednoduchý scénář Wheatley nafouknul do gigantické bubliny pomocí stroboskopických sekvencí a optických efektů v kombinaci s gigantickým větrákem uprostřed louky. Zvukem i obrazem se snaží překonat konvenční hranice, a tak chudák divák při projekci málem přijde o sluch a z rozblikaného plátna dostane epileptický záchvat. Navíc polovina filmu nedává smysl. A o všech těch pindících snad nebudu ani psát. Nedovoluji si však říci, že by tohle všechno Wheatley činil bez špetky umění. 3/10 [KVIFF 2013] (06.07.2013)

Paralela k Refnově cestě peklem Valhalla Rising hodně na místě. Ale Dánův film je mnohem důslednější, protože respektuje alespoň nějaký řád (řád obrazů) a jasně odděluje realitu a halucinace - čili má ujasněnou perspektivu. Zároven o třídu lépe pracuje s historickou stylizací, Pole v Anglii proti němu skutečně vypadají jako výlet party zkérovaných šermířů na sousedovo pole, při němž je natočil talentovaný kameraman. Scénář Benovy manželky měl možná zajímavý nápad, ale jinak jde o pozoruhodný zmetek na pomezí pubertálního pokusu o "extravagantní povídku s historickou tematikou" a šermířského vystoupení "Vykutálená smaženice". Princip "když už postavy dlouho a archaicky mluví, dej tam péro, venerické choroby, hovno, pivo, ženské nebo kopanec do prdele" jako dlouholetý autor hradních výstupů držím v úctě a Amy Jump je v něm hodně zběhlá. Frky to má vážně slušné. Ale jinak to alibisticky sází na popření veškerého smyslu a řádu, což někomu může připadat "výstřední", mě to připadá pubertální. I ten nejtuctovější historický skeč Monty Python jde mnohem hloub. Pole v Anglii jsou místy až amatérsky neobratné, mají na můj vkus málo stroboskopických scén (tu s lanem fest blbou, tu s dědečkem hříbečkem docela fajn), téma pána a rába vždycky pochčije nějaká samoúčelná nepředloženost a někteří herci by byli dobří tak v mém slavném vystoupení Krvavá hostina aneb konec opovědníků. Jinak ale paradoxně docela sympatická kravina, od fuckujícího rejži až po exodus diváků ze sálu. Už se na ty suchohřiby každopádně vybodni, Bene a natoč něco fakt radikálního. Tyhle infantility si nech pro psychotropní dýchánky se svojí starou. (05.07.2013)

Pochopení filmu jsem dalek (a troufám si tvrdit, že jako já na tom bude většina diváků) a není divu, když absentuje nejen ucelený příběh, ale i tradiční forma vyprávění. To však nemusí být nutně na škodu - odpálit celý snímek jako zmatenou a nesmyslnou taškařici jako mnozí jiní se mi nechce ani zdaleka. Ona ta halucinogenní směsice různých scén a záběrů měla něco do sebe, kamera jako taková je skvělá, hudba a zvuk výborný, střih pozoruhodný. Celkový můj dojem z tohohle anglického pole úplně přesně vystihují tři poctivé *. (23.05.2015)