Orange Is the New Black

Rozhodně to není nejlepší seriál, který jsme viděl, ale už jsem do toho vlaku naskočil, takže to jedu díl po díle jak malinu. Každopádně, rozdílnost kvality jednotlivých dílu je šílená. Jeden díl nakopne a baví, aby to ten druhý zabil, protože se v něm za hodinu nic nestane. Potom také neznám nudnější hlavní seriálovou postavu než je Chapmanová! Po druhé sérii mám chuť jí po každém díle nakopnout. Naštěstí jsou tady ale mnohem zajímavější, ulítlejší a šílenější postavy, které mnohonásobně převyšují Chapmanovou a baví nonstop. A je jich několik. Zatím bezkonkurenčně nejlepší druhá série, kterou to celé mohlo klidně skončit :-) Postavám vede nejvíc badass Caputo! (21.10.2016)

Bylo nebylo, Piper Chapman měla přítelkyni Alex. Žily si skvěle, milovaly se, pořádaly večírky, hodně cestovaly, ale místo aby si z cest do Kambodže, Istanbulu nebo na Seychely přivezly nějaký ten suvenýr, vozily...heroin. O deset let později ale minulost Piper dostihne a ona vyfasuje 15měsíců natvrdo. K velkému překvapení Larryho, jejího snoubence, který do té chvíle neslyšel nejen o heroinu, ale ani o jisté Alex, která byla na import bílého prášku expert a která, scénáristo div se, sedí ve stejné base, do níž teď zamířila Piper. Takhle nějak začíná Orange is the New Black, nová série Netflixu. Překvapivě, vtipně, naivně a trochu sebelítostivě. Ale během třinácti epizod, které nám Jenji Kohan podle knižní předlohy Piper Kerman pěkně najednou a bez čekání nachystala, se celá ta přehlídka lidských trosek, podivínek, gangsterek a smažek, jak se Piper (a nám) na první pohled chovanky státního vězení zdály, změní pomocí skvělých flashbacků v lidské bytosti, z nichž každá se ve vězení ocitla z jiného důvodu, ovšem podobně jako Piper kvůli sérii chybných rozhodnutí. Seriál stojí a padá s lidskými příběhy a s herečkami a herci, kteří je ztvárňují. Scénář je brilantní, graduje z prvotního oťukávání nového prostředí (pilot), přes humornou vložku (The Chickening) až po husté drama (Fucksgiving a závěrečné epizody). Taylor Schilling je výborná, jako zpočátku zdánlivě nevinná Piper, v níž se ve vězení možná probudí to pravé, sobecké já, stejně jako Laura Prepon a její (the hot one) Alex, Kate Mulgrew nebo Natasha Lyonne (nemluvě o ultra slizkém dozorci v podání Pabla Schreibera). (Jen ten Biggs mi tam nesedí, ale jenom proto, že totálně shippuju Piper a Alex). Systém jedna epizoda - jedna postava o jejíž minulosti se dozvídáme, mi plně vyhovuje, stejně jako černý humor, kterým je to celé proložené. A titlní song od Reginy Spektor to celé jen korunuje. Takže pro mě seriál roku, směle do druhé řady!_"I've been starved out, teased, stalked, threatened, and called Taylor Swift!" // "Everything is different, the second time around..." zní v titulní písni z úst Reginy Spektor a na druhou řadu to sedí víc než přesně, protože to, co bylo napoprvé jen takové pošťuchování v druhé řadě nabralo neuvěřitelné obrátky. Piper a její příběh byly tentokrát lehce upozaděny (ale ne na úkor několika výživných flashbacků), Alex se taky na čas ztratila, ale zato Litchfield přivítal novou vězenkyni Vee, která pořádně zamíchala kartami. A hlavně - ti, o nichž jsme v první řadě jenom matně tušili, jaký jej jejich příběh, se dostali konečně ke slovu a že jde o pořádně silné příběhy - sestra Ingalls, Morello, Black Cindy, Poussey (Poussey!) a taky slečna Rosa mají za sebou ( a před sebou) spoustu věcí a Jenji Kohan to dobře ví a umí to divákovi naservírovat víc než skvěle. Druhá řada je za skvělých pět a za rok se zase těším. (18.07.2013)

Seriál, při jehož sledování mi je skoro líto, že mi podmínka vypršela bez postihu, tak příjemně v něm je. Chtěla jsem dát před spaním pilot a nakonec jsem si dokázala říct dost až nad ránem, po zkouknutí šestého dílu a to jen proto, že k dalším zatím nebyly titulky. Po dokoukání celé série nemůžu dát míň než pět, ani chvíli jsem se nenudila a hned bych brala nášup. Druhá série šla v mém subjektivním dojmu o dvě třídy níže, ani jeden díl ve mně nevzbudil touhu pustit si hned další. Alex mi většinu stopáže znatelně chyběla. Bez ní je Piper vyloženě průměrná postava. Druhá série za tři. Třetí série se veze na stejné vlně jako druhá, zábavnost jde spíše do kopru, nic významného, co by drželo u obrazovky se neděje, na obrazovce se prostě jenom tak odbourává čas za katrem. Zatímco Wentworth jde sériema kvalitativně výš a výš, jeho známější bráška v oranžových barvách jede přesně opačným směrem. Za třetí sérku 3 hvězdy. Za čtvrtou, pátou a šestou víceméně taky. Není moc na co koukat a neděje se nic, do by nutilo k rychlému zkouknutí další epizody. Což je u seriálu docela průser. (30.08.2013)

Od pěti hvězdiček dělí tento seriál pouze několik hluchých míst a občasné nudné pasáže (především se snoubencem Piper). Úžasné je, že se s postavami seznamujeme velmi postupně a některé lépe poznáme dokonce až v posledním díle. Na vězenkyně si uděláme jasný obrázek skrze jejich chování ve vězení, abysme posléze zjistili, jaký vlastně měly život venku. Často proto není nouze o dojemné scény, které jsou leckdy podpořeny opravdu vynikajícím herectvím. Seriálu nechybí ani sofistikovaný humor, vášeň a láska. V hudbě zaujme především úvodní znělka složená a nazpívaná Reginou Spector. (17.10.2013)

Baví mě, jak se nejen Piper, která se do vězení dostala jakoby omylem, ale všechny charaktery vyvíjí. Baví mě odskakování do doby na svobodě, které strašidelnou ženskou hodí do zcela jiného světla. Naopak mě nebaví momenty, kdy mi příjde můj intr před lety nepohodlnější než tohle vězení. Už nevím, co mě k Oranžový vedlo, ale dneska, jak se blíží konec druhé série, si začínám rozplánovávat porce, protože se ještě nechci s tímhle babincem loučit. Zvláštní je, že hlavní postava mě tolik netáhne, zato vedlejší skoro všechny. Jediný castingový lapsus vidím v obsazení Jasona Biggse - ty Prcičky z něj čiší na sto honů. Kdo se z nich ale dokonale vymanil, je Natasha Lyonne, i když stále je tendence jí obsazovat do rolí silných, trochu obhroublých žen se sklony k nevyžádanému poradenství, ale jinak je to herečka famózní, tady to rozjíždí na celý čáře. Další trefa je v podobě Laury Prepon ze Zlatých sedmdesátek, tentokrát černovlasé a mnohem drsnější. Taky celá černá parta je dechberoucí, nejvíc Lorraine Toussaint jako Vee, co naskočí až do druhé série. Nechybí tu ani náboženská fanatička, buddhistka, transka, ruská šéfkuchařka, svérázná ostraha ... a stejně jako všude se tu drbe, droguje, nenávidí i miluje, sexuje, něco se shání a něčeho se tu zbavuje. Super scénář dovoluje herečkám špičkově odehrát lidi z masa a kostí, ke kterým - teď nevím, jestli bohužel nebo bohudík - si vytvoříte vztah, a v rolích se vyřádit (kde všechny ty úžasný herky vzali?). A že to občas z dáli zavoní telenovelou ... nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně vybroušenou a chytlavou záležitost. . PS: neskutečná gradace střemhlav druhou řadou, ale místo třetí série se raději věnujte háčkování, to nebude taková marnost - tohle je škola zlomených srdcí říznutá vyšší dívčí a sešup do rozčarování. (01.08.2014)