Usměvavá zem

Usměvavá zem je ryze zemědělský film z hutných padesátých let. Tady se nehoní západní špioni, agenti či rozvraceči republiky. Tady jde o pole, role a meze. V Darmochlebech mají JZD a traktorovou stanici, v Rousově si sedláci hospodaří na svém sami. Film polopaticky i těm nejnatvrdlejším sedlákům a vlastníkům nějakého toho jitra půdy vysvětluje výhody družstevního a dokonce to přepočítává na Kčs ať už jde o výnosy z vajec, mléka či vyprodukovaného masa. Pod tíhou dřiny i díky návštěvě sousedních Drmochleb pak sedláci také zakladájí družstvo aby se i jim žilo lépe. Záporný element zde zastupuje velkostatkář a nájemce hostince Sahula, který se pokusí infikovat vepřín obrnou... Někoho možná okouzlily ty záběry na širé lány zlatavého obilí, průhledy do luk a obdělaných polí, malebné vesničky ve stylu selského baroka i plejáda tehdy známých herců (Deyml ml., Korbelář, Mixa atd..). Zatímco ve filmu byla kolektivizace nepovinná a jeden z odpadlíků dokonce svobodně hodlal z JZD vystoupit, skutečnost byla jiná. Já viděl naopak ty stovky zmařených osudů často obyčejných lidí, kteří zkrátka jen měli po staletí ta svá políčka po předcích a nehodlali se jich vzdát. Viděl jsem všechny ty okradené, zavřené, mučené, rozvrácené rodiny, děti bez otců, přestěhované kamsi do pohraničí, vyloučené... A ani s tím hospodařením v JZD to nebylo vždy tak skvostné jak ukazuje film. Často se stal předsedou naprostý nýmand, které fungující statek dostal do dluhů. Družstevníci ztratili vztah k dobytku (který byl jiný, když byl jejich) . Padesátá léta, to je přesně ta doba, kdy vznikaly sklady krmiv a vepříny v historických památkách nevyčíslitelných hodnot, kdy začala devastace národa nejen kulturní, ale hlavně mravní. Na film jsem se díval čistě ze studijních důvodů a dávám - ODPAD: (04.02.2016)

„Usměvavá zem" je po „Cestě ke štěstí" dalším českým filmem, který námětově čerpá ze současného života na naší vesnici a jejího přerodu k socialistickému zítřku. Zvyšování životní úrovně všeho našeho lidu je závislé na vyšší produktivitě práce. To platí plnou měrou i pro naše zemědělství, kde je nutno přejít masově od malovýroby k velkovýrobě. Cestou ke splnění tohoto nutného úkolu jsou jednotná zemědělská družstva. Jedině tam je možno uplatnit v široké míře nové, výkonné stroje a nové poznatky a zkušenosti sovětského zemědělství. Film „Usměvavá zem" nás seznamuje nejen s potížemi, které se ještě vyskytují při zakládání JZD u nás, ale co je zvláště důležité, ukazuje nám první krásné výsledky, dosažené na této cestě. Družstvo v Darmochlebech, které nám film předvádí, již překonalo nemoce začátku, na které jsme byli zvyklí ještě v nedávných dobách. Pracovníci jsou zde již odměňováni podle své skutečné práce a jsme svědky praktického využití sovětských zkušeností. Ať již je to ustájení dobytka, vzorný vepřinec či drůbeží farma, je každému diváku jasný převratný rozdíl mezi starým způsobem hospodaření a hospodařením ve družstvu, které vedou uvědomělí a cílevědomí lidé. Darmochlebští zemědělci přesvědčili nejen své rousovské sousedy, ale budou přesvědčovat i ostatní naše zemědělce. Zásluhu na tom má zejména umělecké zpracování filmu, kterému se scénáristicky i režijně podařilo zachytit nejen nový způsob hospodaření, ale i nový život a nové lidi naší vesnice. Dobrým vykreslením jednotlivých postav filmu a jejich pravdivostí film ještě získává na přesvědčivosti a můžeme jej právem zařadit mezi dobré filmy naší umělecké tvorby, směřující k výchově nového člověka a uskutečnění socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 22/1952 (03.12.2007)

"Za »starých zlatých časů« v kapitalistické filmové džungli se předními herci obsazovaly jenom velké titulní role a v malých úložkách také hráli začátečníci nebo členové komparsu, kteří museli dělat filmovým starům jen stafáž a pohyblivé pozadí a pobírali za to několik korun. Teprve sovětský film, který vyzdvihl kinematografii z bahna pouťové atrakce mezi nejdůležitější umění, ukázal celému světu, že přesvědčivost a realita filmového díla pramení i ze správného hereckého pojetí a hereckých výkonů. A prakticky dokázal, že právě ty drobné postavičky a figurky, které se ve filmu jen mihnou a někdy dokonce ani nepromluví, dělají film skutečným filmem, zobrazují opravdový život. Proto v sovětském filmu je docela běžným zjevem, že v těch nejmenších úložkách vidíme takové mistry sovětského dramatického umění, jako je třeba N. Čerkasov. Také náš znárodněný film pochopil důležitost dobrého obsazení každé, třeba sebemenší role skutečným hercem, který zná dobře celý film, který chápe svou roli, studuje prostředí, do které je vsazena a tak dociluje i v malé úloze velkých výsledků." Kino 7, str. 285 (18.05.2009)

Nádherná budovateľsko-poľnohospodárska agitka z krásneho prostredia južných Čiech. Z Václava Gajera si mohli v tej dobe brať príklad aj iní režiséri, pretože takto má správna agitka vyzerať. Scenár napísali Josef Neuberg a František Vlček, ktorí to naozaj vedeli a pri písaní scenárov o revízorovi Gustávovi Andělovi, povýšili tento žáner na umenie. Vlastne títo dvaja páni majú na svedomí to, že mám agitky rád. (26.09.2013)

No- toš, kdo by nevstoupil do toho parádního družstva když jim to tak krásně funguje, lidi jsou tam krásní, usměvaví a srdeční (teda až na tu bábu jedovatou). Ve vedlejší vesnici, tam jsou trošku zabrždění, pořád se ještě cukají a taky se tam díky tomu pořád ještě dřou úmornou prací za pár drobných.. To ty podvratné živly, chamtivé a hrabivé povahy brojí proti JZD, ale jednoho dne všichni dobří lidé pochopí, že družstvo je bez chybičky a výhodné pro každého kdo se přidá...Huráá .... No úžasná pakárna tahle jézdácká agitka. (30.09.2015)