Kateřina a její děti

Jsem rád, že jsem všechny české filmy ze 60. let neshltal najednou (jak to dělám v případě lineckých rohlíčků). Teď, čas od času, a po jednotlivých rohlíčcích, se vrací někdejší chuť. Nezáleží na tom, zda druhá svatba nedostála té první, zda něco mez tím "někdo" zapommněl nebo "jiný" vystříhal. V podstatě u těchto filmů jde především o atmosféru, a ta zde je. Stále více si uvědomuji interakci této doby s kulturou, ať už to jsou knihy, filmy nebo rock'n'roll. "Nelehký život vesnické ženy a smutný osud jejích tří dcer", jak píše distributor, je pomíjivé a nejisté... V naší době kameramanských rutinních dovedností a efektů, či přetažených experimentů, působí kamera Jana Čuříka jako sen. (08.10.2019)

Čert ví, jak by to vypadalo bez Tomanova zásahu, nutno říct, že cenzorské nůžky zde nenapáchaly takové škody, jako u jiných filmů ( např. Proč nevěřit na zázraky). Příběh samozřejmě nenabízí nic víc než obvyklé vesnické patálie, ta chce toho, ale ten ji ne...atd. Film se tak opírá hlavně o uchvátnou kameru Jana Čuříka, kouzelnou přírodu a kvalitní herecké výkony známých es. Jenomže s herci je i potíž, kazí totiž autentičnost horských Beskyd. Miluju to nářečí, bohužel Barrandov si už léta myslí, že film z Beskyd = naučit české herce (neřkuli pražáky) dialekt. Ale nářečí se za pár měsíců nenaučíte, vzniká tak otřesný paskvil, kdy půlka věty zní česky a půlka valašsky. Pokud se ale přes to přenesete, nelze hercům nic jiného vytknout. Takže film stojí za zhlédnutí, ale marná sláva, tyhle filmy o horských dědinách bychom měli přenechat Slovákům. Ta bolest, zklamání a pokora tu je, ale chybí tu ta explozivní radost veselic v podání Jakubiska a Havetty. Ne, že by se o to režisér nesnažil, ale není to ono. Každopádně nejlepší film jinak poměrně průměrného tvůrce, který si zde dovolil i několik narážek, ovšem nečekejte žádné Ucho, nebo Skřivánky. (21.03.2012)

Aj mne sa zdá tento film akoby bez konca, už či to vystrihli alebo bol tak zámerne natočený, pôsobí tak na mňa. Viac by sme sa hádam dozvedeli v ostravskom seriáli z roku 1984 "Jahody na stéble trávy", natočenom podľa rovnakej predlohy Jiřího Křenka. Ibaže to by ho musela ČT odvysielať, a u nich je všetko problém. (06.09.2013)

Vesnický román. 1) Nesympatické postavy žijí své nevlídné životy v dusivém prostředí valašské vesnice._____ 2) Zaměření čistě na rodinné záležitosti jakož i nepřítomnost soudruhování a agitačních hesel staví snímek do jakéhosi bezčasí, kdy jen z drobností zjistíme, že jsme v současnosti (respektive v šedesátých létech)._____ 3) Počáteční rychlý nástup po dvaceti minutách zpomalí. Nesporně dobře natočený snímek očividně trpí cenzorskými zásahy a faktem, že jej stříhali až v roce 1975 a bez přítomnosti režiséra._____ 4) Nedivím se, že film se přehorlivým soudruhům nelíbil...kdo by chtěl po dvaceti letech budování mít takovouto vesnici? (30.08.2019)

I tento film je důkazem, že Václav Gajer byl kumštýř. Film má spád, rvačka na začátku mu sedí. Jiří Tomek, rodák z našeho města, jakoby sáhnutí vedle, on nevypadá na rváče a kriminálníka! Karel Augusta je skvělý jako vždy. Jorga Kotrbová zase v roli kverulantky, jako vždy. Václav Sloup je šílený a ožralý učitel Hanzlík je Boží. Jak ten chlap umí zahrát ožralýho! Kamera Jana Čuříka je jeden krásný obraz za druhým. Doporučuji. (30.06.2018)